KSČM

(25.3.2010)

11. zasedání Konference levicové jednoty na téma ,,Levicová východiska z krize“ se uskutečnilo v pátek 19. března 2010. Konference se zúčastnilo se přes 50 zástupců napříč levicovým spektrem, a to od zástupců zájmových neziskových organizací, odborů, politiků, až po vědecké pracovníky.

 

Základní teze k jednání (zpracoval PhDr. Josef Skála, CSc.):

K otázce východisek z krize - pár postřehů a námětů zleva

 

Dosavadní protikrizová opatření jsou krajně efemérní, dílčí a selektivní povahy. Kličkují jen kolem nejvážnějších erupcí krize. Její podstatu a dvojnásob příčiny však neřeší. S pokusy šířit zdání, že krize skončila a nastává oživení, ostře polemizují i šéf MMF D. Strauss-Kahn, prezident evropské centrální banky J.-C. Trichet, laureáti Nobelovy ceny za ekonomii J. Stiglitz a P. Krugman, bývalý šéf Federálního rezervního systému P. Volcker, jenž nyní vede Obamovu Radu pro ekonomickou obnovu, a mnozí další. I z renomovaných kruhů sílí hlasy, že „řešení“ krize je zajatcem zájmů a mýtů, které ji způsobily, a „sanuje“ hlavně globální finanční oligarchii, pro niž je zdrojem nových monstrózních zisků. Krize tak sice, jako pokaždé v minulosti, zrychlila koncentraci moci nad ekonomickými zdroji planety. Tím menší „katarzi“ však tentokrát přináší v podobě technologické inovace a rozvoje.

 

Navzdory tragikomickým říkankám, jež na téma krize vrší česká pravice, jsou její tuzemské následky v mnohém ještě riskantnější. Zasahují zemi po „transformaci“, jež vzala útokem i téměř vše, o čem je ekonomická racionalita. Bezprecedentní majetkový přesun skončil záporným saldem. Dluhovým břemenem, jež nemá srovnání, zatížil i příští generace. Bez náhrady byla vyklizena většina zahraničních trhů, budovaných mnohdy od 19. století či ještě déle. Moc nad ekonomickými zdroji země je v cizích rukou víc, než „za císaře pána“.  Dramaticky se snížil podíl produkce, generující přidanou hodnotu z vysoce kvalifikované práce. Většina odvětví, šířících věhlas českých hlav a rukou, zmizela beze stop. Tak málo reálných zásluh, jako u dnešních majetkových „elit“, tu novověk nepamatuje. Srovnání nemá zranitelnost vůči konjunktuře v zemích, z nichž se krize šíří světem.

 

Své tuzemské viníky zaskočila jako trucovité dítě, jež přišlo o dudlík. „Řešení“ se jim scvrklo na jarmareční tirády, zvedající prst i na Bushovo intelektuální služebnictvo. Fiasko vládních prognóz, z nichž vycházel státní rozpočet na rok 2009, láme rekordy blamáže i národohospodářské impotence. Nezaměstnanost překročila hranici 700.000. U mládeže do 25 let činí více než 20 procent. Rodin, ohrožených exekucí, je více než milion. Krize ohrožuje i důstojnou existenci mnoha dalších důchodců, osamělých matek i úplných rodin s dětmi, jiných sociálních skupin. Tisícům měst a obcí bere i zdroje, nezbytné často už k prosté reprodukci veřejných služeb a statků. Hrozivě rostou i insolvence a bankroty firem.

 

Obrat k lepšímu nenese ani manévrování Fischerovy vlády. Je mocí faktické modro-oranžové koalice.  Hasí jen některé důsledky krize, navíc jen ve fiskální bilanci. Více než zájmům vlastního obyvatelstva se snaží zavděčit bruselským „eurokratům“. Daň za neschopnost najít reálné řešení přenáší na ty, kdo na podhoubí krize nijak neprofitovali. Asociální opatření zmírňuje jen pod tlakem stávkové hrozby. Skutečná témata na pořadu přechází jen seriálem nezávazných deklarací. Na koncepční program, jenž by se neomezil jen na škrty na straně výdajů, ale reálně zvýšil i příjmy státu, vláda fakticky rezignovala.

 

Doufat v něj od stran, jež mají krizi na svědomí a nevědí si s ní rady, je reprízou čekání na Godota. Obrat k lepšímu si vynutí jen tlak širokých levicových, demokratických sil, jimž nesvazuje ruce vina za krizi, ani za její předstírané „řešení“. KSČM stojí o dialog a spolupráci s každou z nich – jako rovná s rovným a bez jakýchkoli předběžných podmínek. Bez sebemenších předsudků je připravena k diskusi o námětech každého ze svých potenciálních partnerů a spojenců. Shodný přístup očekává i ke svým vlastním návrhům.

 

KSČM se zabývá povahou i kořeny krize intenzivně už od jejích prvních signálů. Trvale aktualizuje i vše, v čem spatřuje klíčová východiska. Vedle fundamentálních příčin krize, které odstraní jen hlubší systémové změny, znovu a znovu zpřesňuje i své náměty řešení otázek, jež nesnesou odkladu už dnes. Především ty posuzuje na zasedáních své „stínové vlády“. Úměrně počtu svých mandátů je aktivně prosazuje i na půdě zákonodárných sborů. Za svůj rozhodující cíl považuje zabránit další demontáži již dosažených sociálních práv, erozi solidárního principu zdravotního a penzijního pojištění, jeho privatizaci i destrukci ostatních prvků sociálního státu. Je nejrozhodnější silou boje za vše, v čem se proti těmto snahám vede boj na půdě PS PČR. Za jeho prvořadou součást považuje i moratorium na lichvu v ceně nájemního bydlení. Propracovaný legislativní návrh, který jí staví hráz, navrhla  Poslanecké sněmovně. Obranu ohrožených sociálních práv spojuje s náměty, směřujícímu k obnově hospodářského růstu. Vedle cílů, jež v tomto směru veřejně deklarovala už nejednou, položilo poslední zasedání „stínové vlády“ KSČM důraz mj. na tyto priority:

• vykonat maximum pro zvýšení zaměstnanosti a kupní síly obyvatelstva, mj. podstatně výraznější orientací veřejných zakázek na využití domácích kapacit;
• zvýšit míru domácích i zahraničních investic, hlavně do oborů s vyšší přidanou hodnotou, urychleně dokončit rozestavěné velké stavby;
• zásadně posílit kontrolu zastupitelskou demokracií (parlament, samosprávy) a kompetence NKÚ jako nezávislé, profesionální kontroly (včetně hospodárnosti v rozhodování samospráv);
• prosadit takový mix, jenž spojí strategii oddlužování s podporou udržitelného růstu a aktivně k tomu využije i nástrojů průmyslové, strukturální politiky státu;
• řádově posílit ekonomickou diplomacii státu všude tam, kde může reálně přispět k  obnově a podpoře domácího hospodářského růstu;
• nelpět na arbitrárně stanoveném termínu přechodu na euro, ani na konvergenčním programu na rok 2011;
• provést změny v daňovém systému, zaměřené především na přímé daně (DPFO a DPPO), a to ve dvou etapách    

a) pro rok 2011 zavést 3 sazby DPFO – vedle 15 % ještě 25 % pro příjmy nad půl milionu ročně a 32 % nad 1 milion ročně;

b) jako cílovou úroveň snížit DPH z 10 na 5 % u zboží základní potřeby (potraviny, ekologická veřejná doprava ad.) a zavést DPFO v 5 pásmech – od sazby 9 % u příjmů nižších, než průměrná měsíční mzda, až po 40 % u příjmů vyšších než 1 milion ročně, resp. DPPO sazbou 24 %, avšak 32 % z ročních tržeb nad 10 milionů Kč;

• čelit snahám o další zvyšování DPH a sbližování jejích sazeb;
• prosadit zásadní změnu v regulaci a zdanění her a sázení (příjmy v řádu 30 mld. ročně, z nichž se odvádí jen kolem 8 mld.), omezit jejich reklamu a posílit státní dozor i pozici obcí při povolování i v rámci daňového inkasa.

 

Únorové zasedání „stínové vlády“ dále aktualizovalo i urgentní odvětvové priority:

• na bázi dlouhodobé energetické koncepce státu, s jímž přijetím již nelze otálet, racionalizovat i rozvoj obnovitelných energetických zdrojů, včetně městských a místních tak, aby efektivněji reagovaly na nárazové potřeby sítě ve fázích nadbytku;
• prosadit postupnou centralizaci výroby a dodávek tepla a teplé vody zejména ve velkých průmyslových aglomeracích i dalších městech;
• na podporu rozvoje jaderné energetiky uvážit i možnost těžby a dalšího zpracování uranových rud s využitím nejnovějších poznatků vědy a výzkumu;
• masivně posílit rozvoj bytové výstavby jako motor ekonomického rozvoje a nabídky pracovních příležitostí;
• rozhodně podpořit rozvoj zpracovatelského průmyslu domácí zemědělské produkce;
• přijmout soubor opatření k rozvoji integrované a návazné místní dopravy včetně aktivní cenové politiky na její podporu, a k produkci vozidel s plně elektrickým i hybridním pohonem dostupných stejně, jako vozidla se spalovacím motorem;
• urychlit dokončení páteřních rychlostních silničních a železničních komunikací s podporou a v souladu s potřebami ČR a EU;
• prosadit vysokorychlostní železniční propojení Prahy – Brna – Bratislavy, Prahy – Českých Budějovic – Lince, Prahy – Plzně – Norimberku a Prahy – Liberce, výstavbu terminálových železničních překladišť a integrovaných dopravních nádraží;
• dosáhnout podstatně širšího zapojení ČR do programů Evropské vesmírné agentury, mj. s cílem efektivnějšího využití satelitního systému GALILEO, spuštěného od roku 2013, po potřeby domácí dopravy a telekomunikací.

 

Optimistickým prognózám, šířeným na vládní objednávku, zatím nasvědčuje máloco. Týkají se navíc jen hrstky agregátních ukazatelů. Dopad krize do života milionů rodin překoná jen neporovnatelně koncepčnější hospodářská politika, než jaké jsme zatím svědky. Podstatně efektivnější mantinely, nastavěné morální slepotě a iracionalitě „neviditelné ruky trhu“, má za její nosnou podmínku i B. Obama, N. Sarkozy či G. Brown a také osvícenější zóna ekonomické teorie. V režii sil, závislých na vinících krize, však může jít víc o verbální ukolébavku, než o skutečně zásadní řez do dnešních poměrů. Tím propracovanější iniciativu to chce od stran a hnutí, stojících na straně obětí krize – a trvale udržitelného rozvoje v zájmu demokratické většiny. Měla by zaznít už ke všem otázkám, jež krize po letech vrátila i do úst mocenských špiček. Pro skutečně radikální opozici jimi však celé téma nekončí, ale teprve začíná. Až sama diskuse co nejširšího levicového, demokratického spektra zkompletuje i jejich škálu, pořadí důležitosti, konkrétní zorné úhly. Některé z nich bijí do očí už dnes.

 

Jak dosáhnout toho, aby se téma korupce – a skandálně předražených veřejných zakázek - nezredukovalo jen na pár lechtivých „kauz“, přistižených in flagranti? Co vše a jak si třeba vynutit, aby desítky miliard, mizejících „penězovody“ z veřejných na privátní konta, přestaly chybět v sociálních a rozvojových fondech státu i samospráv?

 

Jakou hráz postavit všem, kdo chtějí dovršit „znárodnění“ privátních ztrát a dluhů tím, že se i z nich stane daňové břemeno obětí, a ne viníků krize? Žádá-li zvláštní „daň ze spoluviny za krizi“ i Bílý dům, oč a jak má usilovat skutečně levicová opozice?

 

Čím krize zkorigovala představy o tom, jak lze diktát soukromého zisku regulovat tak, aby nebral útokem sociální i další nezadatelná demokratická práva? Co, proč a jak by měly razit síly, hledající skutečnou alternativu k dnešním poměrům?

 

Nakolik kompatibilní je sociální stát s dnešní hierarchií moci nad ekonomickými zdroji planety? Lze vůbec lidská práva, deklarovaná liberálními ústavami a mezinárodními pakty, uhájit bez zásadního prohloubení hospodářské demokracie? V čem a jak se o ni může demokratická většina zasadit už dnes?

 

K levicovému východisku z krize míří i řada dalších otázek. Monopol na jejich artikulaci nemá nikdo z těch, komu leží na srdci. Tím méně jím disponuje při formulaci odpovědí. Na žádné podobné privilegium neaspiruje ani KSČM. Reálná východiska z krize – a k rozvoji, z nějž budou profitovat všichni bez výjimky – je připravena hledat v co nejširším rovnoprávném dialogu a spolupráci.  

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - --

Článek o uskutečněné konferenci z Haló novin 20.3. 2010:

 

Stálá Konference levicové jednoty, která se za hojné účasti širokého spektra levicových stran a sdružení konala včera v Praze, hledala východiska ze současné hospodářské a politické krize. Diskutující se shodli, že praxe prověřila platnost teze, že kapitalismus je krize a krize je kapitalismus.

 

»Finanční spekulace odtržené od reálné ekonomiky vytvořily bublinu, spekulanti vybrali své zisky, bublina praskla a ztráty nyní chtějí vlády přenést na občany, daňové poplatníky. Stát se chová k občanům jako k nepříteli,« vysvětlil podstatu kapitalistické krize první referující, místopředseda ÚV KSČM Josef Skála. Východisko je tedy jasné, nedopustit přenesení krize na nevinné občany a naopak škody sanovat silně progresivním zdaněním těch, kdo je zapříčinili – bankéřů, manažerů a vládnoucích politiků. To ale není úkol pro jednu stranu v jedné malé zemi v srdci Evropy, upozornil předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip. »To je úkol pro širokou koalici všech levicově myslících a cítících občanů. Důležité totiž je, vrátit práci do naší země, k tomu bude ovšem nutné vyrovnat vztahy stejně k USA jako k Číně, která díky makroekonomické politice a plánování klíčových sektorů svého hospodářství prokázala, že krizi odolává lépe, než jiné systémy,« uvedl Filip.

 

Pak se, jak již je na »Kolejích« zvykem, rozvinula široká diskuse, v níž např. prof. Bohumír Blížkovský uvedl, že za kritické zhodnocení stojí celé uplynulé dvacetiletí. Zdůraznil, že »soudobá krize je hlubší i všestrannější, než si připouštíme. Ochromena není jen ekonomika, ale i politika, média, morálka, odbornost, vzdělanost a kultura« a apeloval na to, že »nezbývá než dát hlavy dohromady a zhoubný nepořádek vymýtit dříve než rozvrátí vše.« Milan Taraba (Sdružení ochrany nájemníků) v tomto smyslu zdůraznil nutnost jednání s lidmi, neboť ti mají většinou jiné názory, než jsou jim oficiálně vnucovány. Evžen Smrkovský vyzval levicové odborníky, aby zhodnotili »ekonomickou minulost, období provozu státních podniků, jeho silné stránky i slabá místa«. Nepřípustnost dalšího drancování přírody podtrhl i místopředseda Demokratické strany zelených Jiří Štech, který je přesvědčen, že k tomuto cíli vede větší autonomie občanů a možnost rozhodovat na pracovišti i ve svém bydlišti. Tuto možnost lidem berou jednak kapitalistické korporace a na druhé straně různé nadnárodní organizace, které rozhodování od občanů vzdalují. Jak dále uvedl - pokud se ale nepodaří mobilizovat občany, bude obtížné dosáhnout změn v této »zředěné demokracii«.

 

Je úkolem levicových politiků kompetence občanům vracet, shodli se závěrem účastníci jednání, na němž panovala shoda o nutnosti společného postupu a sjednocení na základních programových východiscích. Těm bude věnováno další, nejbližší připravované setkání českých levicových sil.