KSČM

AKTUÁLNĚ

VRATIMOVSKÝ ODBORNÝ SEMINÁŘ 2010 - "Kde mizí voličský potenciál levice a proč?"

VRATIMOVSKÝ ODBORNÝ SEMINÁŘ 2009

Chceš-li pohnout světem, musíš nejprve pohnout sebou - poznat objektivně tento svět, zhodnotit jej, vypracovat z dosavadního poznání lidstva a svého nového poznání vizi, bez elitářství ji představit veřejnosti a pracovat spolu s dalšími jejími příznivci na jejím uskutečnění. Tak by se dalo shrnout ideové poselství z vystoupení politiků, politologů a sociologů na tradičním Vratimovském semináři, jehož další ročník se uskutečnil v sobotu 21. listopadu 2009 ve Frýdku-Místku.

Tradiční hlavní organizátor akce Karel Klimša, analytik oddělení zahraniční politiky ÚV KSČM, na úvod představil 350 posluchačům hlavní přednášející a další hosty. Jak podotkl, poprvé se podařilo, že se na seminář dostavili řečníci ze všech zemí předválečného Československa. Hlavní referáty postupně přednesli předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip, politolog Zdeněk Zbořil, sociolog Jan Keller, politolog Oskar Krejčí a slovenský politolog Ľuboš Blaha, kteří později odpovídali i na otázky z pléna. Dále vystoupili 1. tajemník oblastního výboru KPU Zakarpatské Ukrajiny Vladimír Alexij, místopředseda KR KSČM MSK Josef Babka, exministr zdravotnictví Ivan David, předseda KSS Jozef Hrdlička, náměstci hejtmana MSK Karel Konečný a Svatomír Recman a šéfredaktor Haló novin Pavel Šafránek.

Nestačí klást otázky, třeba předkládat řešení

Vojtěch Filip se věnoval české a mezinárodní krizi ekonomiky a politiky. Poukázal na vyprázdněnost české politické scény, kde boj o moc má navrch nad řešením problémů občanů, takže největší strany ODS a ČSSD, ačkoli se prezentují jako stojící proti sobě, ve skutečnosti stojí vedle sebe. Upozornil, že globální krize ve skutečnosti není globální, neboť tucet států nezažívá pokles ekonomiky. Čína naopak dosahuje přírůstků jinde ani za konjuktury nevídaných, to však díky tomu, že nepropadla neoliberálním ekonomickým konceptům. Filip varoval před úpadkem demokracie, kdy kupř. europarlament se stal fasádou pro politiku mocenských center. Konstatoval chyby v politice KSČM a zdůraznil nutnost zvýšit na sebe nároky. Upozornil, že nestačí klást otázky, nýbrž třeba nastolovat řešení, netvářit se jako elita, ale začlenit se do společnosti a organizovat občany k obraně a prosazování jejich potřeb a zájmů. Uplynulých 20 let se totiž příliš nepovedlo a je nutné pro uchování a zlepšení životní úrovně lidí rozvíjet mezinárodní ekonomickou spolupráci bez ideologických předsudků a podporovat domácí vědu a výzkum, a dát tak občanům ČR více a kvalitnější práce.

Zdeněk Zbořil se zaměřil na okrajové a menšinové politické skupiny. Popsal až patologické prostředí formování citově labilních charakterů a hodnotových orientací příznivců násilného extrémismu. Ohledně malých politických stran uvedl, že jejich příznivci budou vždy kvůli určité nespokojenosti hledat alternativu k hlavním proudům a nelze tudíž očekávat, že by jim ve volbách dali hlas. Poptávky po třetí síle využívá nyní TOP 09, svojí neurčitou prezentací ale hraje o čas, než si občané všimnou jejích recyklovaných politiků jako Parkanová či Severa, dodal. Podtrhl velký význam osobní zkušenosti pro politické přesvědčení, které nenahradí nijaké usnesení. Na sledovanosti televizních programů 17. listopadu dokumentoval nezájem veřejnosti o oficiální oslavy a politiku a vhodnost zamyslet se - po vzoru SRN - nad určitým, státem podporovaným a přitom ideově pestrým politickým vzděláváním občanů. V diskusi načrtl i představy prostých lidí o populárních politicích (v časech ČSFR např. Václava Klause obdarovávali kravatami a Vladimíru Dlouhému zasílali buchty či sádlo jako "českému Honzovi").

Co nedají ti nahoře, ať dají ti dole?

Rozbor hlavních typů pravicových voličů, jejich sociální reality a myšlenkových představ uvedl Jan Keller hned na začátku sdělením, že ač hodnotově jsou nalevo dvě třetiny a napravo třetina občanů, ve volbách bývá souboj těsný. Podtrhl, že předlistopadové politické postavení nemá zásadní vliv, neboť existují někdejší nomeklaturní kádři, kteří dnes volí pravici, a disidenti volící levici. Pravolevou rozpolcenost dokumentoval na studentech hlásících se k pravici, ale odmítajících školné. Uvedl, že necelé jedno procento voličů jsou lidé s takovým majetkem, že si mohou dovolit soukromé školy, zdravotnictví, bezpečnostní služby ap. a vlastně jsou neschopni brát ohledy na jiné. Desetina voličů sice není tak zajištěna, ale kvůli momentálnímu přebytku příjmů nad výdaji, nízkými za bydlení a vzdělávání aj. díky dozvukům socialistických poměrů, nemá sociální problémy, popsal "jádro pravice", 30 až 40leté absolventy vysokých škol. Upozornil na schizofrenní část voličů, jimž se sice sociálně nedaří, ale volbou pravice chtějí deklarovat svoje přihlášení se k úspěšným, bohatým. Varoval před realizací školného dle ministerského modelu jako před strojem na snižování porodnosti, kdy splátky vysoce úročených půjček na školné odradí absolventy pod dvou a vícedětných rodin, což je podmínka demografické reprodukce. Připomněl přitom odhad, že ze ztrát, spojených s privatizací a tunelováním, by celý národ mohl žít na sociálních dávkách. Popsal mechanismus, kterým se střední třída stává největším sponzorem státu, ale místo toho, aby svoji nelibost zacílila na bohatší, kteří jsou daňově zvýhodněni, tak zaútočí na chudší, kteří potřebují sociální dávky k tomu, aby vůbec přežili. Dodal, že ale pravici určitá míra sociálního státu - kdy střední třída dotuje nižší a bohatí jsou mimo a jen dávkují zlobu mezi nimi - vyhovuje. Nejde tak o strategii uzurpace (vzít bohatým), nýbrž exkluze (co vzdali ti nahoře, sebrat těm dole). Keller varoval, že prohlubování nůžek může pokračovat, takže časem i v politice se prosadí výše zmíněný poměr 2:1, tehdy však mocní přestanou mít zájem o hru na demokracii.

V diskusi doložil na reakcích na skandál s plzeňskými turbostudenty rozpad morálních hodnot. Upozornil na bezzubost a naivitu prohlášení studentů, kteří nyní dělali inventuru sametové revoluce . Uzavřel tím, že zatímco za diktatury mají občané strach z vlády, za demokracie vláda z občanů, v ČR má vláda z občanů srandu.

Západ demograficky a morálně kolabuje

Na změnu přístupu americké administrativy k zahraničněpolitickým otázkám, kterou však česká hlavní média upozaďují, poukázal Oskar Krejčí. Dle něho dochází k odklonu od unilaterárního k efektivnímu multilaterárnímu postupu. Ten je podmínkou Obamova jaderného odzbrojení, které je ovšem lstí, neboť už existují moderní konvenční zbraně s efektem jaderných raket, uvedl politolog a v té souvislosti varoval před kosmickým zbrojením.

Prohlásil, že svět nezachvátila globální hospodářská krize, existují totiž dva paralelní světy - zaostávajíci (např. EU) a rostoucí - Čína, jde tudíž o krizi Západu. Zdůraznil alternativnost vývoje, kdy neoliberální model nyní překonávají státy, které ovládly merkantilismus. Varoval před demografickým kolapsem Západu, neboť jsme poslední generací, která se může představit třetímu světu jinak než jako barbarští kolonizátoři. ČT to může před občany ČR zamlčovat, ale ostatní svět to ví, dodal Krejčí.

V diskusi charakterizoval komunismus jako ideál plebejský a intelektuální, který časem nabývá rozličných forem. Vyložil genezi vojáckého, později byrokratického socialismu, který později ignoroval požadavek rozvoje vědeckotechnického pokroku, přestože Československo bylo díky týmu Radovana Richty v popředí zpracování tohoto tématu, i závěr existence východního bloku, kdy se sovětští reformátoři chtěli vyhnout dřívějším reformním rizikům, ale bez pozitivních sociálních změn tato politika ztroskotala též. Vysmál se úvahám českých politiků o ozbrojeném zásahu sovětských vojsk do sametové revoluce , když předtím Moskva bez odporu pustila Berlín a Varšavu. Závěrem vyzdvihl efekt státního vlastnictví ve strategických oborech, např. ropných rezerv, a státního lobingu za klíčové soukromé firmy.

Komunisté mají hodnoty, ještě musejí mít vizi

Blaha zdůraznil význam vize pro získání občanské podpory. Dle něho se levice po r. 1989 vzdala velkých vizí a spokojuje se s kritikou režimu. Připomněl závěr 1. světové války a r. 1968 s vizemi reformní levice a Lenina, resp. socialistických států, sociálních států a studentstva. Domnívá se, že alternativu nemohou předložit anarchisté (z principu) a sociální demokraté (jsou vyprázdněni), ale jen komunisté. Poukázal na slovinského filozofa Slavoje Žižeka, že nestačí boj za práva menšin (gayů ap.), třeba celistvou vizi. Podtrhl, že komunistické hnutí má smysl - přežít a zmíněnou vizi pak zformulovat, v tom je poslání levice. Varoval, že např. na Slovensku jen komunisté a neonacisté předkládají občanům hodnoty, ostatní o hodnotách nehovoří. Připomněl též fenomén Fico , slovenského premiéra, který dovede občany mobilizovat. V diskusi Blaha přiznal, že konzervatismus a křesťanství též mají sociální rozměr, ale zatímco ony jej pojímají jako určitou povinnost bohatých, komunisté jej zdůrazňují jako sociální právo.

"Fenomén Fico", který nabalil na Smer-SD většinu levicového voličstva, ale přitom nedělá jen levicovou politiku, podrobněji rozebíral předseda KSS, jenž dokumentoval rozpor mezi jeho sliby a činy (nezrušení rovné daně, neexistence zákona o majetkovém přiznání). Vyslovil obavy o osud levice se SR, která je v totálních troskách , ale i ambici KSS to napravit. Očekává totiž odliv voličů od Smeru-SD, i když hrozí riziko, že zklamaní občané volit nepůjdou. Přitom, jak v diskusi přiblížil, rozdíl mezi sociálními demokraty a komunisty je v tom, že první pomáhají občanům odstraňovat následky, druzí chtějí řešit příčiny.

Téměř genocidní poměry na Ukrajině, kde došlo v posledních letech i bez hladomoru ap. k poklesu počtu obyvatel z 52 na 46 mil., přiblížil Vladimír Alexij. Podle něho je Ukrajina již 20 let v krizi. Poukázal na obrovské rozdíly v rozdělení bohatství - každý víkend odlétá 70 malých letadel s nejbohatšími rodinami z Kyjeva do západní Evropy za nákupy a zábavou. Úpadek kultury doložil řádovým snížením knižní a filmové produkce vůči dobám SSSR. Vláda neví, co dělat, ale neofašisté dosahují volebních zisků, dodal Alexij.

Ivan David pravil, že polistopadový vývoj byl úspěšný - ale jak pro koho, např. pro připravené privatizátory. K opatrnosti vyzval při navazování spojenectví a vymezování vůči spojencům, aby "z nespokojených voličů nebyli nespokojení nevoliči" a aby kvůli zbytečnému pěstování konfliktů partneři nedopadli jako tři strážnící z písničky V+W. Nevůle ze strany KSČM by byla vodou na mlýn pravici ČSSD, varoval někdejší sociálnědemokratický ministr.