KSČM

 

Dovolte, abych se vyjádřil k některým věcem, které bych chtěl připomenout, než se začneme povídat o programu této schůze a o postojích a postupu PK KSČM. Za prvé bych chtěl připomenout, že nemohu souhlasit s obrovskou paušalizací, která se občas používá. Většiny našich poslanců se dotkla informace, že poslanci udělali chybu v zákoně, poškozující zdravotně postižené. Chtěl bych připomenout, že to nebyli všichni poslanci a zejména to nebyli poslanci KSČM. A Miroslav Opálka na tu chybu, kterou načetla ve svém pozměňovacím návrhu poslankyně Kohoutová, ve spolupráci s MPSV upozornil. KSČM se distancuje od toho, že by poškodila zdravotně postižené v části příspěvku – ať už jde o dvojnásobek doby čerpání na příspěvku na auto nebo na jeho provoz. Stejně tak jde o další záležitosti. Chtěl jsem upozornit, že paušalizace občas poškodí zejména ty, kteří na chybu upozorní. Prosím o přesnost některých vyjádření.

 

Tato schůze, mj., bude o tom, jak se bude dál vyvíjet krize v české ekonomice. chtěl bych připomenout jednotlivá platná čísla. Studie ukázaly, že největší pokles ve stavební výrobě měli všichni developeři, a to 75 %. Polovina stavebních firem neměla příjmy jako v předchozí době a 67 % výrobců stavebních hmot prokázalo pokles své výroby a prodeje. Jde tedy o vážný problém, nikoliv stavebnictví. Ale vždycky situace ve stavebnictví ukazuje, jestli ve společnosti se krize prohlubuje nebo končí a začíná oživení, pokud nejde o čistou stagnaci. Tady jde o čistou krizi. Kdo to zpochybňuje, neříká lidem pravdu. V tomto ohledu chci připomenout, že samotné zhoršení situace pro občany tím, že jim bylo téměř znemožněno, aby se domohli vyplácení sociálních dávek, to nezlepší. Nezlepší to ani postup, který prezentuje ministr práce a sociálních věcí, ani postup, který prezentuje ministr financí, tzv. centralizaci jednotlivých finančních operací, které mají skončit v jednotném inkasním místu. Je potřeba se zabývat tím, že není pravda to, co říká ministr Drábek, že je všechno v pořádku a ke zpoždění že nedochází. Nejde jen o fronty, které jsou na úřadech, ale jde o to, že prostředky na úřady nedocházejí.

           

Klub KSČM bude iniciovat na této schůze zařazení speciálního bodu, který by se tím zabýval.

           

Stejná je otázka, která se týká samotného fungování malých nemocnic a jejich případného uzavírání se snížením počtu lůžek.

 

A nyní k tomu, co je předmětem mého osobního vyjádření pro tuto schůzi. Neustále přicházejí informace, které se týkají fiskální krize eurozony, o tom, kdo a kolik bude čerpat finančních prostředků. Podotýkám, že ČR nemá jen nedostatky v čerpání na ministerstvu školství. Některá čísla – podotýkám, že ČR bude řešit vůči Evropské komisi vyplácení jednotlivých dotací za rok ne 2011, ale za rok 2012 a 2013, a teprve v novém fiskálním období od roku 2014 a 2020 má mít šanci na to, aby vůbec něco čerpala. Problémy, které jsou v čerpání totiž závisí na dvou základních věcech. Na tom, jestli jsme schopni předložit jednotlivé programy, ať už jde o integrované operační programy celostátní nebo regionální operační programy, které předkládají jednotlivé kraje. V tomto ohledu je potřeba, aby se tím zabývala vláda a našla u integrovaných operačních programů za prvé jejich kontrolní mechanismy, abychom nebyli terčem kritiky EK a aby výsledky, které např. dělá pro EK, ale i pro českou vládu, potažmo pro naše ministerstva Evropský účetní dvůr za to, že uvnitř toho čerpání dochází k velké neefektivnosti, k velkému úniku prostředků, které místo toho, aby sloužily účelu, pro který byly z Bruselu vyplaceny, slouží spíš jen k obohacování firem, které tam bez výběrových řízení byly vybrány. To samozřejmě zhoršuje naši pozici vůči EK a pokud se nezmění kontrolní systém a systém vypracování operačních programů, tak ČR ztratí nikoliv oněch zveřejněných 50-60 mld. korun, ale několikanásobně výše. Chci o tom mluvit na speciálním jednání jednotlivých výborů PS a ministrů dotčených ministerstev. Blíže k tomu po schůzce, která by měla proběhnout ve čtvrtek.

 

Nerad bych, aby se někde prezentovalo, že právě proto, že vláda ČR se nepřipojila k dohodě o fiskální odpovědnosti a nesnížila tak úroveň sdílené suverenity ani české státní suverenity, to potom bylo vykládáno způsobem, který umožňuje říci – my jsme se nepřipojili, proto nám nedávají peníze. To nebude pravda. Ten problém vznikl mnohem dříve. Nezávisí na tom, jak se díváme na fiskální odpovědnost a na tu dohodu, ale o to, jakým způsobem předkládáme jednotlivé návrhy, jak kontrolujeme tok peněz a jestli jsme schopni ty, kteří ty peníze rozkradou, tak je potrestat. V tomto ohledu si myslím, že je třeba si vzpomenout nejen na krajskou zdravotní, ale i na čerpání v dopravě, na ministerstvu životního prostředí, nejen v rámci toho, jak se nepředkládají nebo nerealizují jednotlivé projekty na ministerstvu školství. Dovolte mi říci – pokud ČR by měla přijmout závazek z dohody o fiskální odpovědnosti, tak jen prostřednictvím referenda. Protože jde o významnou kvalitativní změnu proti tomu, jak je ČR zavázána i s výhradou Lisabonskou smlouvou. Jde o úplnou změnu kvality proti našemu referendu v roce 2004, jde o významnou změnu kvality proti Lisabonské smlouvě. KSČM bude trvat na tom, aby ČR, pokud by takový závazek přijala, o tom rozhodla v referendu. Kdyby ho nenavrhla vláda, KSČM je připravena takový návrh o referendu navrhnout.

 

Na závěr. Připomínám, že trpělivost občanů ČR je na konci. A to nejen kvůli sociálním dávkám, nejen kvůli tomu, co se odehrává v oblasti školství a sporu mezi ministrem Dobešem a vysokými školami, ale i v jiných segmentech života společnosti. Není to otázka jen České republiky. Generální stávka v Belgii bude příkladem jistě mnoha zemím.

 

 

Rád bych připomněl, že tato schůze PS bude rozhodovat o řadě věcí, jedna z těch nejožehavějších, mediálně podávaných, jsou církevní restituce a zákon o vypořádání s církvemi. Přijde na řadu asi v pátek a je třeba zopakovat, že KSČM takto špatně připravený zákon, takto kontroverzní materiál v žádném případě nepodpoří. Podle nás by v zákoně mělo být jasně řečeno, že nejde o vracení majetku, ale o dar vlády církvím. Odvolávám se na analýzu UK, která říká, že jde o historický majetek spíše veřejného charakteru bez možnosti volného nakládání. Musí být dořešena situace, kdy navrhovaná cena církvi propláceného majetku je několikanásobně nadhodnocena, nejen oproti běžným cenám na trhu, ale např. je zde velký nepoměr v ohodnocení tohoto majetku v běžných restitucích, které proběhly, anebo v restitucích církevního majetku. A konec konců se musí návrh zákona daleko lépe vypořádat také s tím, že vláda zde zcela ignoruje pozemkové reformy první republiky, prolamuje restituční hranici z roku 1948 a že vlastně ohrožuje celý systém např. tím, že mohou být nastoleny i další majetkové požadavky. Je to věc, se kterou si nelze pohrávat a zákon o tzv. církevních restitucích není možné v této podobě přijmout. Každý, komu jde o tuto zemi, by se nad tím měl zamyslet. Lépe ještě vícekrát tuto věc posoudit, položku po položce vyhodnotit, znovu třeba i ocenit. Vyhodnotit, jestli skutečně má spadat pod tento režim nebo nikoliv. Než přijmout, radši pětkrát měřit.

           

Chci říci, že PK KSČM vedle dalších témat, která jsou nastolena na schůzi PS, by byl rád, kdyby se PS zabývala také otřesnou situací, která panuje v posledních týdnech na úřadech práce. Stěžují si rozhořčení občané, ale i sami úředníci, kteří tam pracují. Někdy s velkou dávkou odvahy promluví a říkají, že systém je nedokonalý, nepřipravený, nefunkční. A není to jen to, jak komentoval pan ministr Drábek, že kdyby bývali „nekecali“ na chodbách o tom, jak to nefunguje a zabývali se tím, aby to fungovalo, bylo by to dál. Je to systémově špatně nastaveno a podle našeho názoru je třeba, aby se PS touto tristní situací zabývala. Už jen proto, že i tak dávky, o kterých se na úřadech práce rozhoduje, jsou okleštěny, a že jde o dny, kdy občané i ty okleštěné dávky dostanou. Dopad situace je nejtristnější na nejslabší skupiny obyvatelstva. Chtěli bychom, aby to byl bod jednání PS a ta se tím řádně zabývala.

           

Rádi bychom také, aby PS se podrobněji zabývala otázkou panování pana ministra Dobeše zejména v souvislosti s tzv. reformou vysokých škol. Podle našeho soudu hnutí, které je ve vysokoškolském prostředí v posledních týdnech patrné, není už v rámci běžného protestu ani v rámci běžného obhajování akademických svobod. Ale studentům a profesorům a docentům, asistentům na VŠ jde o to, aby systém fungoval a hlasitě volají po tom, aby se tím někdo zabýval. Rádi bychom také, a to si nechávám nakonec, skutečně dostali na program jednání sněmovny otázku čerpání prostředků z evropských fondů, resp. těch průšvihů, které z nečerpání, ať už z jakéhokoli důvodu, a to nemluvím o jednotlivých minstrech, ale o vládě jako celku, protože vláda vládne jako celek, připravují tuto zemi v krizi a ve finančním nedostatku o obrovské částky, které do evropského rozpočtu odešly z peněz daňových poplatníků ČR, ale už se z důvodu nějakých pochybení vrátit zpátky nemohou. Myslíme, že je třeba, aby všichni, kteří za to mohou, byli postiženi, a aby došlo k nápravě situace. Tady nejde o pouhý trest za pochybení, ale o to, aby se potom státní rozpočet a veřejné finance neplnily náhradně z kapes daňových poplatníků, a to zejména těch občanů, kteří jsou na tom nejhůře. Aby prostě to, že nepřijdou peníze z evropských fondů se nenahrazovalo tím, že se ještě sníží sociální dávky, že se ještě sníží důchody, odnese to školství, zdravotnictví atd.

           

Jsem přesvědčen, že jsme ve fázi, nebo velmi blízko fáze, kdy občané v ČR jsou rozhořčeni natolik, že je opět nastoleno neposuzovat jednotlivé ministry této vlády, ale vládu jako celek. A tato vláda je zralá k odchodu. Nevyřeší nic to, že se odvolá ministr Drábek kvůli úřadům práce nebo ministr Dobeš kvůli situaci na ministerstvu a vysokých školách. Řešení je v odchodu celé vlády a nastolení jiného poměru v České republice.

 

 

DISKUSE

 

 

Jsem zásadně proti tomu, aby ČR do fiskální unie vstoupila, protože ten problém má dvě základní vrstvy. Za prvé je to otázka toho, nakolik je česká koruna stabilní měnou a nakolik je vázána na euro, dolar případně jiné světové měny. A druhá věc je, jestli může jakýkoli orgán EU, který nemá demokratický základ, protože v EU jde většinou o byrokratické struktury a jen EP má demokratický základ, který vzešel z voleb. Postup je takový, že by české vládě a parlamentu diktovali jednotlivé kroky o využití českých prostředků, tzn. peněz daňových poplatníků v ČR úředníci z Bruselu. Nikoliv ti volení poslanci EP. To je pro nás základní překážka toho, abychom to doporučili. Další věc je, že jsme státem, který neporušuje natolik fiskální pravidla, jako je porušila Itálie, Španělsko, dokonce i Německo nebo Francie. V tomto ohledu není důvod, aby ČR, která se stává čistým plátcem na tom byla hůře, než ty velké státy, které nás mohou kdykoliv v rámci EK přehlasovat. A ty hlasovací poměry podle Lisabonské smlouvy nejsou pro nás v tuto chvíli výhodné. A hledat v 27 to spojení proti třem silným státům je velmi problematické. To jsou ty dvě roviny. A v tomto ohledu, pokud se chce občan ČR vzdát té suverenity, tak je to svobodné rozhodnutí občana. Připomínám, že druhá rovina je to, že žádná z politických stran, která zasedá v PS, neměla ve svém volebním programu v roce 2010, že bychom se měli části suverenity vzdát. Pravomoc poslanců nebo jejich legitimita k takovému rozhodnutí by nevycházela ani z toho, jestli se na to lidí ve volbách dotázali. A to si, myslím, že nelegitimní rozhodnutí by bylo více nestabilizující než samotné vstoupení do fiskální unie. A nepovažuji to za něco špatného. Spor mezi premiérem a vicepremiérem považuji spíše v tom, že málo komunikují a pan vicepremiér o tom více nepřemýšlel, nechal se poučit v Německu.

 

Nám nezáleží na tom, kdo to říká, ale v tomto ohledu považuji postup premiéra za správný. KSČM souhlasí s tím, že to nebylo podepsáno.