KSČM

 

Platný zákon je sice relativně nový, ale na druhé straně došlo za oněch necelých deset let k jeho několika novelizacím. Platný zákon o ochraně ovzduší platí pouze od roku 2002, ale k jeho obrovské novele došlo už v roce 2005 a od té doby byl novelizován zhruba 20krát. Pokaždé jsme něco přidávali, ale zapomínali jsme na to, že to definičně nesedí úplně s tím, co už v zákoně je, nedocházelo k provázanosti opatření. A tím v něm také vznikal dost velký chaos. Je fajn, že se připravil úplně nový zákon. Doufám, že už se nebude tolik měnit, dá nějakou právní záruku občanům, ale i podnikatelům v tom, co se po nich požaduje.

 

Přála bych si co nejširší dlouhodobou shodu včetně toho, aby do nového zákona hned nezačali někteří kolegové vstupovat s malými změnami. Předlohu už projednáváme poměrně dlouho, první čtení bylo v září. Ale to není ani tak kvůli požadavkům poslanců, pan ministr totiž požádal o prodloužení lhůty k projednávání, protože buď hledá, nebo možná už našel politickou odvahu v tom, na co upozorňujeme dlouhodobě. Jde o obrovský problém ve znečištění ovzduší, který dosud nikdo neřešil. Jsou to lokální topeniště. Je prokázané, že až třetinu znečištění ovzduší v regionech tvoří znečištění z domácích kotlů.

 

Topí nekvalitním palivem, případně v nekvalitních kotlích. Třeba u nás na Ostravsku můžeme vidět až »historické památky«, v nichž lidé stále ještě topí. Výměna kotlů je pro ně finančně náročná. Za obrovské miliony, miliardy korun nás všech se udělala zhruba před 10 lety plynofikace obcí. Plynárny nepatří ČR, trh a regulovaný trh cen plynu nefunguje, a tak dnes poté, co zhruba pět let byly opravdu obce čisté, protože se topilo plynem, se dostáváme bohužel zpět. Lidé se vracejí k tuhým palivům a topí vším, co mají. Nemají na to, aby si zatopili mnohem ekologičtějším plynem. V době inverze znečišťují ovzduší víc než cokoli jiného. Jde o to, aby se konečně i s tímto problémem začalo něco dělat. Najít řešení se zčásti povedlo. V Moravskoslezském kraji je pilotní projekt na výměnu kotlů na tuhá paliva, který z poloviny platí kraj a z poloviny ministerstvo.

 

Ano, a to je v pořádku. Bylo by dobré, kdyby to klaplo a projekt se rozšířil i do jiných krajů. A minimálně »finanční hladina« projektu se zvýšila tak, aby na nové kotle dosáhlo víc lidí. Také bychom měli lidem vysvětlit, že by měli topit tím, co do jejich kotlů patří. Dnes se často stává, že lidé sice mají novější kotle, ale pálí v nich nekvalitní uhlí nebo to, co není přímo pro daný kotel určené. Pak jde z komínů onen modrorůžový štiplavý, velmi karcinogenní a nebezpečný dým. A my s tím nejsme schopni nic dělat.

 

Podle mě bychom měli připravit větší osvětu, což ministerstvo bohužel zatím neudělalo. Je třeba informovat o tom, čím topit, jak topit, jak získat větší výhřevnost…

 

Jsou mezi námi lidé, kteří třeba ani ne ze sociálního důvodu pálí cokoliv. Ve dvoutisícové vesnici stačí dva takové neohleduplné domy a v šest ráno se tam nikdo na náměstí nenadechne. Moravskoslezský kraj už připravil v minulém volebním období předlohu zákona s tím, aby lidé, kteří topí doslova odpady, mohli být postižitelní. Tehdy to ztroskotalo na Ústavě a na právu ochrany na obydlí. Dodnes si kladu otázku, zda právo, které nám dává Listina základních práv a svobod na zdraví a na zdravé životní prostředí, není minimálně rovnocenné. A ve chvíli kdy ho někdo porušuje, se ptám: Na základě čeho je jedno právo nadřazeno druhému?

 

Ministr Chalupa si nechal zpracovat právní posudky a vznikl návrh, který 10. ledna představil na sněmovním výboru pro životní prostředí. Jde o to, aby na jedné straně nedocházelo k omezování ústavních práv, a na druhé straně orgány ochrany přírody měly možnost kontroly ve chvíli, kdy jde z komína opravdu černý dým. Zároveň je důležité dané ustanovení »ošetřit« tak, aby nebylo zneužitelné pro nějakou šikanu. Pan ministr tedy našel poměrně kompromisní pozměňující návrh, který – pevně věřím – předloží ve sněmovně při projednávání předlohy ve druhém čtení. Problém by měl nejen otevřít, ale také ukázat, jak ho řešit. Je určitě složité přijmout návrh, že kontroloři budou moci lidem vstupovat do obydlí, ale minimálně preventivně je nutné tuto možnost do zákona zakomponovat. Nejde o hon na čarodějnice z pozice státních úřadů.

 

Tomu asi nelze nikdy zcela zabránit. Jde však o to, aby lidé věděli, že si nemohou dovolit doma v kamnech pálit vše. Musí být nastaveny nějaké hranice. Pevně věřím, že ministr Chalupa najde politickou odvahu návrh na změnu předložit ve sněmovně a že moji kolegové bez ohledu na stranu, ke které patří, najdou politickou odvahu zvednout pro něj ruku. Chápu obavy občanů z toho, že jde o jakési prolomení práva na soukromí. Ale podle mě už nelze dál dělat jen to, co vlády dělaly minimálně 10 let.

 

Jde o neustálé šikanování velkých podniků, které nutíme používat technologie, které snad ještě nejsou vyvinuté, nutíme je omezovat výrobu…. Tato opatření pak kazí i jejich konkurenceschopnost. Třeba v Polsku mají limity pro vypuštění pro velké podniky zhruba třikrát nižší, než jsou dnes u nás. V ČR máme limity vůči velkým podnikům opravdu nastavené tak, jak je nemá jiná země EU.

 

To je jistě správné. Ale musíme být také ochotni připustit alespoň debatu o tom, že znečištění má primárně tři zdroje - dopravu, velké znečišťovatele a malé znečišťovatele. My jsme však zatím nepřipustili ani diskusi o tom, jak postihovat lidi, kteří topí PET lahvemi, ale i starými natřenými či nalakovanými rámy oken, kterými se po akci Zelená úsporám topí už dva roky.