Česká vetokracie

17. 8. 2021

Americký politolog, který je nejvíce znám svou teorií o konci dějin (ta tvrdila, že zvítězila liberální demokracie s volným trhem a bude následně vládnout po celém světě) z doby krátce po pádu východního bloku – Francis Fukuyama – přišel s novou teorií. Jedná se o teorii, která tvrdí, že se v USA nedaří prosazovat veřejný zájem a prospěšné projekty, protože se každý předpis dá několikrát vetovat, až se jednoduše někde zasekne. V USA tato věc nastává poměrně často a vede k selhání, které se nejvíc projevilo v současné pandemické situaci – jedná se o vztah centrální (federální) vlády a vlád místních – jednotlivých států. V našem prostředí můžeme pozorovat něco podobného, byť zde neexistuje možnost právní předpis vetovat, tak jako je tomu v USA, ale lze jej úspěšně podávat k soudu, který ve své podstatě rovněž vynese určitý typ veta (v našem právním systému vynese rozsudek). Tuto situaci můžeme definovat jako českou vetokracii, případně soudcokracii, protože namísto vlády, která má z logiky věci vládnout, rozhodují v důležitých věcech soudy. V následujících řádcích si uvedeme dva příklady naší vetokracie, kdy jeden bude reflektovat současný problém v boji proti koronaviru a druhý bude poukazovat na možnost blokovat veřejně prospěšné projekty zájmovými skupinami.

 

 

Před rokem byla naše republika »best in covid«, aby se po několika měsících rázného boje s koronavirem stala pro změnu nejhorší zemí na světě, která nedokázala nástup pandemie zvládat. Jak je to možné? Na vině je náš systém, který se začal potácet v byrokratickém soukolí, kdy jeden předpis vylučoval druhý. Navíc se často zjišťovalo, že některé předpisy vůbec nefungují. To by až tak velký problém nebyl – vždy se dal totiž napravit nebo opravit. Problém se vynořil ve chvíli, kdy na opatření vydaná vládou, potažmo ministerstvem, začali útočit právníci, kteří byli často napojeni na pravicové politické strany, které jsou v dnešní končící Sněmovně v opozici. K tomu všemu se přidala i zájmová skupina podnikatelů, kterým rázná opatření vlády proti šíření koronaviru »lezla krkem«. Výsledek byl ten, že soudy rozhodly ve prospěch stěžovatelů během několika málo týdnů a přinutily ministerstva, aby svá vydaná opatření opravila. Vždy se jednalo o stěžování na politické rozhodnutí a soudy rozhodly většinou podivně rychle. Byl to výsměch těm případům, které soudy řeší léta a ukázalo na fakt, že v naší zemi, která je zahlcena právními přepisy, vládnou více soudy než vláda nebo Parlament. V kontextu vetokracie můžeme tvrdit, že u soudu lze napadnout cokoliv, co vydá ministerstvo, aby byl přepis následně zrušen, poté vydán nový, proti kterému si může opět někdo stěžovat a napadnout jej u soudu. Tento vztah můžeme definovat jako trojici veto – veto – veto.

Druhým příkladem naší vetokracie je možnost účelového blokování projednávání určité věci zájmovými skupinami, kdy tyto skupiny mohou záměrně blokovat třeba územní povolení, stavební řízení atd. Tato blokace se posléze projevuje v několikaletých průtazích výstavby dálnic, silnic nebo obchvatů měst. Nejznámějším příkladem tohoto typu je, že se k problematice mohou vyjadřovat ekologická hnutí (nic proti nim), která jsou mnohdy účelově založena. Zde můžeme pozorovat, že někteří záměrně blokují veřejný zájem a dokážou danou věc nikoliv vetovat, ale natahovat do ztracena. Tento příklad ukazuje na to, jak se kvůli účelovému blokování veřejně prospěšných projektů mrhá veřejnými penězi.

Naše právní džungle je natolik zarostlá, že je nutné ji pořádně pročistit. Zákony, které se hemží jen samými novelizacemi a jsou nefunkční, je potřeba zrušit a připravit zákony nové, které budou reagovat na dnešní dobu, která je odlišná od doby třeba z 90. let 20. století. Nejvíce nefunkčních zákonů bylo vytvořeno právě v divokých devadesátkách, kde se vytvářelo tolik zákonů, které umožnily nejen divokou privatizaci, ale celkovou destabilizaci našeho státu. Právě v této době můžeme identifikovat nástup české vetokracie, kdy se vytvořil systém, který nemohl od začátku fungovat jako klasická demokracie, protože ta nebyla po chuti těm, kdo lačnili po státním majetku. Dnes je doba jinde, ale základ zůstává stejný a jak by řekl klasik – za vším hledej peníze, takže i za českou vetokracií je nutné hledat zájem někoho jiného - často lobbistů, skupin, kterým nejde o fungování státu, případně zde můžeme najít mnoho různých »vykuků«, kteří se snaží přisát na státní peníze.

Autor: 
Jan KLÁN, předseda OV KSČM Kutná Hora a kandidát do Poslanecké sněmovny ve Středočeském kraji