J. Klán: Začátek, nebo konec Řecka?

30. 6. 2015

V posledním červnovém týdnu roku 2015 to opět začíná pěkně vřít. Ano, mám na mysli krizi v Řecku. Všechny elity Evropské unie jsou zděšeny. Počínají prezidentem EU, který říká, že v tomto případě není vítězů, ale budou jen poražení. Konče samotnými Řeky, kteří chtějí odejít z EU. Kde se vlastně stala chyba, která zapříčinila tak hlubokou krizi, a kdo je za ni zodpovědný?

Historicky bylo Řecko kolébkou civilizace. Napovídají tomu mnohé památky z oné doby. Takže jeho ekonomika je postavena zejména na cestovním ruchu. To je jeden problém. Druhý problém nalezneme ve dvacátém století, kdy se rozšiřovalo NATO. Tento vojenský pakt potřeboval tento stát do svého spolku a nejinak tomu bylo i s přístupem do EU. Řecko podalo přihlášku v roce 1979, ale z přístupu se mohlo radovat až v roce 1981. Na začátku vstupu nikdo netušil, k čemu dojde o téměř třicet let později. V roce 2001 vstupuje do eurozóny a začíná problém, který své obrátky nabírá v době finanční krize v roce 2008. V té době se objevují potíže s platební neschopností, ale to není všechno. Na povrch začíná vyplouvat, že prý Řecko falšovalo své výdaje a že si žilo nad poměry. Do toho všeho se ukazuje, že věřitelem Řecka je například banka Lehman Brothers. Pro ty, kdo neví, tak se jedná o banku, jejíž pád rozpoutal finanční krizi roku 2008. Tato banka společně s Deutschebank »nalévá« do Řecka tzv. toxické obligace a často je pojišťuje tzv. swapy úvěrového selhání. Česky to můžeme nazvat pojištění proti nesplacení dluhopisu a právě tyto swapy zapříčinily velkou finanční krizi a problém, který je v současné době v Řecku. Na tomto místě musíme zmínit, že swapy byly vyvinuty v USA společností JPMorgan Chase v roce 1997 a až do roku 2009 byly ponechány bez regulace, a přitom se vědělo, co mohou způsobit za problémy. Zřejmě to někomu vyhovovalo. Ano, vyhovovalo to zejména bankovnímu sektoru a třetím stranám, kterým to vynášelo astronomické zisky. 

Takže o co vlastně v současné době v Řecku jde? Jde o to, zda zbankrotuje, nebo ne. Jedné z »brettonwoodských« institucí už vyhlásilo neposlušnost. Mezinárodnímu měnovému fondu nezaplatí určenou splátku ve výši 1,6 miliardy eur a říká, že vystoupí z eurozóny. To by znamenalo bankrot a návrat k původní měně. Ostatně bankroty zažíval svět mnohokrát v historii. Samotné Řecko za posledních 200 let zbankrotovalo hned pětkrát. Poslední bankrot nastal v roce 1932 a trval až do roku 1964. Tohle přeci musela Evropská unie při vstupu tohoto státu vědět. Ale s bankroty se historicky potýkalo také Španělsko nebo i Německo. Jak už bylo řečeno výše, tak v těchto zemích je však i jiný průmyslový sektor než jen sektor služeb, což může pomoci zemi z recese. 

Nyní si odpovězme na zásadní otázku: stane se něco, když Řecko vyhlásí bankrot a návrat ke své původní měně drachmě? Pravděpodobně to otřese burzami v Evropě a částečně po světě. Je možné, že některé bankovní domy zkrachují, to se děje v téměř každé krizi. Zároveň však skončí i politické elity Evropské unie, protože budou obviněny z toho, že členovi eurozóny nepomohly. Dle mého názoru je opravdu nejlepším řešením odchod Řecka, vyhlášení bankrotu než dlouhá agónie. Nicméně dlouhá a pomalá agónie vyhovuje finančníkům po celém světě a věřitelům, kteří chtějí své peníze z Řecka zpět. Dluhy se podle nich přeci mají platit. Jenže, co když je stát nemá jak zaplatit? A navíc, když více jak polovinu krize způsobil právě bankovní sektor, který v Řecku experimentoval? Kdo má dluhy zaplatit? Existuje varianta částečného odpuštění dluhu, ale nenasycenost bank to moc nepřipouští. Velkou neznámou je, co udělá Evropská centrální banka a Německo s Francií, což jsou nejvyspělejší ekonomiky Evropy. Do toho všeho se začíná prohlubovat imigrantská krize, která nepřispívá k řešení krize Řecka, ale ještě více tento problém nafukuje. 

Ať už dojde k bankrotu, nebo nedojde, tak zde máme další poučení pro budoucnost. Tím je, že se projekt jednotné měny v Evropské unii moc nepovedl a mnohem stabilnější byly národní měny jednotlivých států. Nejsem ekonom, ale posuzuji to z hlediska sociologa a mohu se tedy plést, ale poslední data mluví za vše.

Autor: 
Jan KLÁN, poslanec (KSČM)
Zdroj: 
Mediální úsek ÚV KSČM