J. Zahradníček: Jak jsme oslavili 70. výročí osvobození na Vysočině

4. 6. 2015

Přístup k oslavám ukázal na některé problémy a na rozdílnost názorů na osvobození v naší vlasti. Zajímavé je, že se již nemluvilo o osvobození, ale slavili jsme ukončení druhé světové války. Někteří pravicoví politici dokonce přišli s myšlenkou, že nešlo o osvobození, ale o okupaci sovětskými vojsky. Prostě snažili se navodit atmosféru, že všechno, co je ruské nebo pochází z Ruska, je špatné a zavrženíhodné.

Možná, že si řada občanů již nepamatuje, jak osvobození probíhalo, ale čísla hovoří jasně. O tom, jak se kdo podílel na našem osvobození, ukazují ztráty na životech vojáků spojeneckých armád na území tehdejšího Československa. Vojáků Sovětského svazu padlo 144 000, Rumunska 33 000, Polska tři sta a Spojených států amerických sto osmdesát. Kdo tedy má největší podíl na osvobození? O tom, že šlo o osvobození, svědčí i čeští vojáci bojující v řadách Rudé armády nebo v Anglii. 

Přes nepříznivé ovzduší komunisté na Vysočině oslavili osvobození Československa slavnou Rudou armádou velmi důstojně. Připomněli jsme si i oběti fašismu i hrdinství lidí, kteří proti němu bojovali. Vždyť jenom občanů Československa zahynulo 360 000, z toho na frontě, v povstání a na popravištích 156 000, v koncentračních táborech 195 000 a nuceně nasazených 6400. 

V kraji Vysočina snad nebylo větší obce, či městečka nebo města, kde by komunisté nepoložili k památníku květiny a nepřipomněli události tak, jak se staly před sedmdesáti lety. Mimo to KSČM zorganizovala dvě celokrajské akce, a to v Leškovicích na okrese Havlíčkův Brod a v Mnichu, který je na rozhraní okresů Pelhřimov, Jindřichův Hradec a Tábor. Na Vysočině na konci války působilo několik partyzánských skupin pod názvy Gottwald, Žižka, Kovpak, Táborité, Doktor Tyrš, Lesu zdar a další. Později se spojili a vytvořili Svaz partyzánských oddílů »Za Prahu«. Právě v těchto místech probíhaly partyzánské boje a padli zde partyzáni sovětští, naši i další, v poslední dny války ozbrojení občané. Mimo to se uskutečnila ještě celá řada menších akcí jako například v Jihlavě, Třešti, Hrotovicích, Cikháji a dalších místech, která si zasloužila stejnou pozornost. 

Těchto akcí se zúčastnilo ještě několik žijících pamětníků, řada významných hostů, ať již z řad poslanců, z ÚV KSČM, Velvyslanectví Ruské federace, ČSBS, Klubů českého pohraničí, armády a dalších složek. Přesto, že KSČM pořádá tyto akce každoročně, byla na nich letos podstatně vyšší účast občanů, kupodivu i mladších ročníků, než v minulých letech. Svědčí to o tom, že se lidé nenechali zmanipulovat působením sdělovacích prostředků, které například v období před májovými akcemi oslavovaly průjezd ozbrojených vojáků americké armády z pobaltských republik přes Polsko, Českou republiku do Německa, a naopak štvali proti pokojnému průjezdu motorkářů, kteří se chtěli poklonit památce padlých dědů a otců z období druhé světové války. Skutečností je, že řada mladých lidí o událostech, které se staly před sedmdesáti lety, nic neví, ve škole se toho moc nedozví, a pokud ano, tak často to jsou informace značně zkreslené. Proto je tak důležité si to, co se stalo, jak se to stalo a hlavně proč se to stalo, neustále připomínat.

Autor: 
Josef ZAHRADNÍČEK, poslanec (KSČM)
Zdroj: 
Mediální úsek ÚV KSČM