Jiří Valenta: “Modrá krev” versus Rumcajs

8. 11. 2021

Moji úvahu odstartovalo shlédnutí jednoho z dílů propagandistického snímku, kde jinde než v České televizi, pod názvem “Modrá krev”, ve kterém se jakási komtesa nahlas zamýšlela nad obludností českých “Večerníčků”. V žaludku jí především ležel nestravitelný balvan ve formě Krkonošských pohádek, ale prý ještě horší byl Rumcajs. Aristokratka se pohoršovala nad tím, jakže se to údajně cpala ideologie do malých dětí a nemohla přenést přes srdce, že hlavním hrdinou kresleného seriálu je, podle ní, loupežník, jehož největší hrdinství je někoho šikovně okrást tak, aby si toho nevšiml. “Madame” ale nepochopila vůbec nic, protože se nejspíše dívala na tyto Večerníčky, ve kterých dobro vítězilo nad zlem, tedy v podstatě příběhy se spravedlivým dějem, byť tedy stále jen pohádkovým, mezi nutkavými vzpomínkami, jak se to v Čechách žilo krásně v době, kdy nadřazená šlechta mohla neomezeně vykořisťovat poddané, šikanovat “méněcenné” služebnictvo, nebo např. využívat práva první noci. A mohla si tak slastně žít ve skutečném, nikoliv jen pohádkovém, blahobytu. Potom fakt, že jí do tohoto schématu kreslená postavička Rumcajse jaksi nezapadá, lze pochopit, nikoliv ale ospravedlnit!

Jako bývalý poslanec pamatuji, kdy jiný kovaný “demokratický” feudál, čestný to předseda TOP 09, ve sněmovně, prý v řečnické nadsázce, veřejně prohlásil, že by se výročí vzniku samostatného státu Čechů a Slováků snad ani nemělo slavit. Ani v tomto případě se nedivím, protože on ten zakladatel tehdy společného státu Masaryk bude ve feudálním pojetí světa nejspíše něčím podobným, jako ten “neřád Rumcajs”. TGM si totiž dovolil prosadit zcela zásadní reformu, která s sebou nesla zábor pozemkového majetku nad 150 ha zemědělské půdy, nebo nad 250 ha celkové půdy. Toto opatření, učiněné ve prospěch malých zemědělců, domkařů, živnostníků, zemědělských a lesních zaměstnanců či tzv. bezzemků, se ve velice významné míře majetkově dotklo i nadřazené elitářské kasty, šlechty.

To prezident Havel byl ovšem jiným “kabrňákem” a šlechtu namnoze preferoval. Za doby trvání jeho mandátu se již dokonce začaly přehodnocovat dříve rozhodnuté majetkové konfiskace. A to i některým šlechtickým rodům, které byly, dle příslušného “Dekretu presidenta republiky o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců a Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa”, označeny hned po II. světové válce (nikoliv až po roce 1948) jako kolaborantské a jejich majetek, na kterém mohla pomyslně lpět i krev obětí nacismu, jim byl zcela po zásluze odňat. Obdobně, jako se tomu dělo u zrádců ve všech historických epochách.

Někdo by mohl namítnout, že proces restituce majetku se nachází plně v kompetenci tzv. nezávislých soudů, to samozřejmě ano, ale právě Havel je před celým naším národem odpovědný za jmenování těch osob v taláru, o jejichž některých prapodivných verdiktech a “spravedlivých” rozhodnutích lze velice pochybovat. Kauza šlechtického rodu Walderode, kterému byl majetek, dle zmíněných presidentských dekretů se silou ústavního zákona, zabaven, aby jim byl zase v roce 2019 soudem navrácen, je toho učebnicovým příkladem. Podle prezidenta Zemana se jednalo o první, skutečné prolomení “Benešových dekretů”. Ono to fungování a úroveň právního státu nejsou u nás vůbec dobré, vždyť o možnosti trestních stíhání, tzv. na objednávku, dokonce hovořil svého času premiér Babiš, o existenci justiční mafie zase současná ministryně spravedlnosti Benešová. A právě zde já osobně spatřuji skutečné “kořeny zásluh” exprezidenta Havla, kterému byl často “hospodský kamarádšoft” a podlézaví ideoví souvěrci bližší, než jejich nezbytná odbornost a nestrannost, když je často nominoval tam, kam by ve standardně fungující zemi nemohli nikdy patřit.

Autor: 
Jiří Valenta, zastupitel Plzeňského kraje za KSČM