Nad připomínkou Velké války

31. 7. 2021

V minulém století máme za sebou tři světové války. První, druhou a »studenou«. Ty první dvě za sebou zanechaly miliony mrtvých a zničené země, ta poslední se obešla bez oněch milionů, ale byla neméně zlá, způsobila zbytečné ztráty a ohrozila existenci národů. Nyní začala zase nová »studená« válka, nová vlna devastujících rozhodnutí hrozí změnit »studenou« na »horkou«. Tentokrát ona »horká« by mohla smést nejen nás v Evropě, ale i celou civilizaci. Přitom není v zájmu našeho národa ani vypuknutí nějaké lokální, kterou by vyvolal v touze po dalších trzích, po dalším ovládnutí surovinového bohatství, nenasytný kapitál.

Už ta první, »Velká«, jejíž vypuknutí si v těchto dnech připomínáme, znamenala, že domů se nevrátilo na devět a půl milionu vojáků, a pokud jde o Rakousko-Uhersko, šlo o více než jeden milion mužů. Ale kromě toho v důsledku války zahynulo dalších pět set devadesát tisíc žen, mužů a dětí v zázemí. Velká část z nich byli občané české národnosti obývající naše tři země. Dodnes v mnoha českých obcích stojí pomníky se jmény těch, kteří se domů už nemohli vrátit. Za koho bojovali oni padlí? Za naši vlast? Nikoli. Za zájem militantních skupin rakouského dvora, za zájmy rakouského kapitálu, který chtěl expandovat na Balkán a využil smrt arcivévody jako záminku. Nejinak tomu bylo v dalších války zúčastněných státech. Jediným pozitivem byl rozklad »žaláře národů«, Rakousko-Uherska, a vznik Československé republiky.

Ta Velká válka měla však ještě své pokračování, neskončila porážkou jedné z válčících stran, ale pokračovala dalším zabíjením tzv. španělskou chřipkou, která ještě několik let se pokoušela stát se pánem nad životy lidí a přenesla se ze zákopů. A netýkala se jen obyčejných lidí, nevyhýbala se žádnému potentátovi. Zemřel na ni i excísař Karel ve svém jihoevropském azylu.

První světová válka, kterou si tedy v těchto dnech připomínáme, bychom měli brát jako veliké varování a udělat vše, aby se nikomu v jeho zájmu, nikoli nás obyčejných lidí, nepodařilo vtáhnout nás do smrtící války. Ale mějme na paměti, že do té doby, dokud běh života bude určovat kapitál, existuje nebezpečí, že se kdykoli bude znovu vraždit. Proto je stále platné Fučíkovo »Lidé, bděte!«

Autor: 
Václav ORT, místopředseda ÚV KSČM