Nechutné jevy stavu nouze

29. 3. 2020

Situace, ve které se naše země nachází, odhalila celou řadu obskurních jevů, které odkrývají fakt, že pro kapitalismus není lidský život až tak zásadní. Jedním z příkladů odporné snahy o upřednostnění zisku je debata bývalých šéfů České národní banky Zdeňka Tůmy a Mojmíra Hampla na téma, jestli je skutečně nutné zachraňovat lidské životy i za cenu společensko-ekonomických důsledků.

Oba pánové se domnívají, že se prý »soustřeďujeme výlučně na zdravotnickou stránku věci a nebereme dostatečně v potaz společensko-ekonomické důsledky přijímaných drakonických opatření«. Tůma s Hamplem se totiž obávají, že díky »přehnané« ochraně zdraví by jejich život mohl být po přijatých opatřeních méně kvalitní než před vyhlášením stavu nouze.

Ano, naše země pravděpodobně vstoupí o něco dříve do hospodářských problémů, které by tak jako tak přišly v důsledku periodicky se opakujících krizí kapitalismu. Je také zcela logické, že pokud se díky kapitalistickému hospodaření pohybuje státní dluh kolem 1640 miliard korun, nemůže stát disponovat dostatečnou finanční rezervou a bude situaci řešit radikálním zvýšením schodku státního rozpočtu, který bude financovat prodejem státních dluhopisů.

Máme ovšem v důsledku toho hazardovat s lidskými životy způsobem kolektivní imunity, tedy tím, že necháme virus rozšířit do populace a pokusíme se tak zvýšit její odolnost, jak se o to zpočátku pokoušeli Britové?

Místo nesmyslných diskusí na téma hodnoty lidského života by se mělo nahlas říci, proč jsme se vlastně do současné situace dostali tak rychle. A na to je jednoduchá odpověď. Zatímco před rokem 1989 byl národ disciplinovaný a egoismus nepřevyšoval mravní principy, dnes tomu tak není ani vzdáleně. Právě pro neskutečné sobectví zbohatlíků, jež si užívali zimní dovolenou v Itálii a odmítli po návratu dodržovat karanténu, má epidemie koronaviru i u nás smrtelné následky.

Byť to zní trochu cynicky, tak epidemie přinesla i něco pozitivního, když odkryla dva zásadní jevy. Evropě totiž nabídly pomoc, kromě Ruska, také socialistické země - Čína, Vietnam a Kuba, která vyslala do Evropy několik lékařských týmů.

A jak nám v těchto těžkých chvílích pomáhá náš »velký bratr a vzor demokracie« Spojené státy americké? Na to nechť si čtenář odpoví sám. Podobně jako na smysl Evropské unie v dobách podobných katastrof.

Autor: 
Roman ROUN