S. Marková: Nezavírejme oči před násilím (nejen) na seniorech

23. 4. 2019

V souvislosti s často rozjitřenou diskuzí kolem ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (tzv. Istanbulská úmluva) bychom neměli přehlížet problém, který bude narůstat nejen v souvislosti s postupným stárnutím obyvatel, ale i zvyšujícími se - často přehlíženými – různými formami násilí v celé společnosti. Mnoho z nás vidí dnešního seniora jako aktivního člověka s téměř neomezenými možnostmi, které mu poskytuje jeho čas. Jenomže mezi námi žijí i staří lidé, kteří jsou odkázáni na pomoc svých nejbližších. Ti závislosti seniora mohou zneužívat do té míry, že hovoříme o domácím násilí.

Jedná se o velmi citlivé téma. Většinou se totiž odehrává za zavřenými dveřmi a mezi nejbližšími členy rodiny. Z toho také plyne i obvyklá snaha seniora takové chování násilníka omlouvat a hledat chybu u sebe jako selhání své vlastní výchovy. Staří lidé jsou také často na pomoci blízkých osob závislí a bojí se, že pokud by svůj problém zveřejnili, přijdou nejen o podporu, ale hlavně blízkost svých příbuzných. Tato situace je pro ně natolik nepředstavitelná, že raději trpí. Statistiky hovoří, že až 20 % lidí nad 60 let má zkušenosti s týráním. Mezi nejčastější formy domácího násilí patří fyzické násilí, které většinou zanechává viditelné stopy jako podlitiny, popáleniny, zlomeniny, stopy po provazech na zápěstí, různé škrábance nebo třeba rozbité brýle. Někdy může vést toto násilí k trvalým následkům nebo i smrti. Bohužel se takové oběti často za chování svých blízkých stydí a pro svá zranění si vymýšlí různé historky o tom, jak k tomuto zranění přišli.

Fyzické násilí může být doprovázeno i násilím psychickým. Odhaluje se velmi složitě, protože není na první pohled viditelné. Typickými projevy ze strany násilníka jsou nadávky, ponižování, zesměšňování nebo urážení. Většinou je tento člověk nekomunikativní, uzavřený, bojí se, vyhýbá se sociálním kontaktům, odmítá návštěvy, což předtím nedělal. Někdy je používáno i násilí emocionální, kdy se např. ubližuje zvířeti, ke kterému je týraný citově vázán. Pokud je člověku bráněno disponovat se svými penězi, jde o ekonomické násilí. Někdy bývá seniorům ztěžován přístup ke zdravotní péči, jídlu nebo k topení a elektřině a není o něj řádně pečováno. Dokonce i u seniorů také může dojít k násilí sexuálnímu. Problém týrání je nutné řešit co nejdříve. Nečekat, že se to zlepší. Jakmile násilník zjistí, že se starý člověk nebrání, svého chování nezanechá, a dokonce své násilí může i stupňovat. Je potřeba překonat pocit strachu, studu či viny a nebát se obrátit na odborníky a svěřit se osobě, které člověk důvěřuje. Domácí násilí a týrání samozřejmě řeší i zákony. Jde o trestné činy, na které se váže oznamovací povinnost. Pokud je na seniorovi pácháno násilí, patří mezi zvlášť zranitelné oběti a má právo na bezplatné poskytnutí odborné pomoci, právo na to, aby ho vyslýchala vyškolená osoba a aby se nesetkal u výslechu s pachatelem. Lze i opustit domácnost a situaci řešit za pomoci odborníků z linky důvěry, intervenčních center, u sociálních pracovníků, na obecním úřadě a podobně. Policie může okamžitě použít institutu vykázání násilníka ze společného obydlí a o zákazu navazování kontaktu a styku se seniorem. I přes tato opatření domácího násilí vůči zranitelným osobám stále narůstá a měli bychom využít všech možností a prostředků, jak tomu zabránit. Důležité je nebýt lhostejný!

Autor: 
Soňa Marková, stínová ministryně zdravotnictví, rodiny a rovných příležitostí za KSČM