V. Filip: Je dvojí náhrada možná?

4. 9. 2015

Nelze jinak, než se vrátit k diskusi na téma, zda je možná dvojí náhrada v rámci tzv. církevních restitucí. Rovnou odpovídám NE. Celý případ, který nikoli jako jediný byl publikován - je jich, žel, víc - nemá jen rozměr vztahu církví a státu, ale má rozměr jak právní, tak morální, ale zejména rozměr samotného fungování státu.

Česká republika je podle Ústavy parlamentní demokracií. Má fungovat na principu dělby moci, tj. oddělených, ale spolu souvisejících a navazujících systémů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Nejsme tedy a ani snad nebudeme jakousi soudcokracií, ale pořád bychom měli dbát na zachování základních principů a ústavní konstrukce, tedy parlamentní demokracie. 

Moc zákonodárná je odvozena přímo od suveréna, od lidu, a proto také lidé ji mohou nejpozději za určené období (čtyři roky) nebo i dříve vyměnit, aby přijímala zákony, které jsou v souladu s vůlí suverénních občanů. Moc výkonná je odvozena od moci zákonodárné a zákony provádí pod kontrolou zákonodárného sboru a má tedy logicky také časově omezený mandát. Soudy a samotní soudci jsou nezávislí, k tomu jim slouží u nás zejména tzv. dlouhý mandát, ve světě nepříliš typický a ne zcela častý, je vlastně doživotní, tj. od jmenování až do důchodu. Suverén, tedy lidé, je vyměnit nemůže a jejich odpovědnost a samotný slib soudce vychází z toho, že bude nejen rozhodovat podle Ústavy a zákonů, ale že i sám bude příkladem v dodržování a uvádění zákonů v život. Samotné rozhodování proto neznamená, že mohou rozhodovat soudci podle libovůle, ale právě jen podle zákona. 

Soudci zákony netvoří a ani si nemohou tvorbu zákonů na sebe převzít, protože by tím popřeli samotnou dělbu moci a tedy konstrukci fungování státu. Jestliže tedy soudce rozhodne, že má být vydán v rozporu s textem zákona pozemek, který je zastavěný (navíc pod komunikací, tedy veřejně prospěšnou stavbou), i když zákon stanoví, že takový pozemek se nevydává, protože je za něj poskytnuta finanční náhrada, tak takové rozhodnutí musí být senátem odvolacího soudu jako nezákonné nejen zrušeno, ale samotný soudce by měl být postaven před kárný senát za překročení své pravomoci. 

A tady bychom se vraceli k morálce těch, kteří chtějí neustále víc a víc bez ohledu na zájmy občanů, tedy suverénního lidu, a nestydí se podávat žádosti, které jsou v rozporu se zákonem, a využívat k tomu soudců, kteří si svou nezávislost vykládají tak, že jsou nezávislí i na přijatých zákonech. Tak tomu opravdu není a nemůže být, pokud si nepřejeme úplný rozvrat společnosti.

Autor: 
Vojtěch FILIP, místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda ÚV KSČM
Zdroj: 
Mediální úsek ÚV KSČM