Osudové okamžiky: Přerovské povstání

4. 4. 2017

Je 2.květen 1945. Karl Hermann Frank podepsal svůj poslední Denní rozkaz: »Náš Vůdce Adolf Hitler, bojuje proti bolševismu až do posledního dechu, padl pro Německo 1.května odpoledne na svém  velitelství v říšském kancléřství.

Dne 30.dubnaVůdce jmenoval velkoadmirála Dönitze svým nástupcem.

Pro nás Vůdce není mrtev, neboť jeho myšlenka žije nadále! Přísaha věrnosti složená Vůdci platí nyní bezpodmínečně pro každého jednotlivce vůči následníku, velkoadmirálu Dönitzovi, kterého Vůdce sám jmenoval. V jeho těžké práci pro národ  budeme mu stát věrně po boku a poslušně ho následovat. Každý z nác splní svou německou povinnost. Ať žije národ!« (Boris Čelovský: so oder so).

Je stále 2.května roku 1945. Frank dostává pozvání na poradu k Dönitzovi. Tady se dozvídá, že účelem jednání »je najít způsob, jak se vzdát západním Spojencům a tak zdržet Rusy...« (Institut für Zeitgeschichte Mnichov). Frank navrhl při té příležitosti svou rezignaci a rezignaci celé vlády a to ve prospěch správy vytvořené Českým národním výborem, při čemž dostal úkol zahájit jednání se západními Spojenci. Všechno se však vyvíjelo jinak...

Připomeňme, že téhož dne právě na osobní příkaz Franka bylo zavražděno v Malé pevnosti padesát jedna vězňů a...

 

Situace v Evropě

Je stále 2.květen 1945.

* Vojska 2.běloruského frontu obsadila  Warnemünde, Ribnitz apod. a dokončila porážku nacistických armád v Pomořanech a Meklensbursku.

* 1.běloruský a 1.ukrajinský front ovládly Berlín.

* 2.ukrajinský front osvobodil Uherské Hradiště.

* 2.britská armáda obsadila Lübeck. Ve Wismaru se setkala se 70.armádou 2.běloruského frontu.

* Uskutečnil se poslední nálet na Německo, bombardován byl Kiel.

V té době už několik dnů bylo Brno svobodné a i Ostrava dva dny mohla oslavovat svou svobodu.

A uvnitř země?

 

Přerov 1.květen 1945

Vraťme se o den zpět...

Buďme struční. Brzy ráno se Přerovem rozšířila zpráva  o tom, že Německo kapitulovalo. Netrvalo dlouho a ve mněstě se lidé začali srocovat. »První fázi charakterizují projevy demonstrující českou národnost, československou státnost... Objevují se trikolory, obyvatelstsvu jsou rozdávány československé vlaječky... Na radnici zavlála československá vlajka, později vedle ní sovětská. Byly rozbíjeny Hitlerovy busty a Hitlerovy podobizny shazovány do ulic. Desítky lidí se zabývaly odstraňováním vývěsních štítů německých firem a německy nebo i s česko-německy psaným nápisem. Česksolovenská vlajka hrdě zavlála dokonce až na 84 m vysokém elektrárenském komíně.« (Gustav Vožda: Přerovské povstání 1.května  1945 – průběh a hodnocení).

Buďme ale struční... V poledne na Dolním náměstí zaznívá československá hymna. Projevy a sláva republice. Začíná odzbrojování německých a maďarských vojáků. Odpor je minimální, protože mnozí z nich uvěřili zprávě o kapitulaci. Tak se velké množství zbraní dostalo k občanům. Členové ilegálního ONV se pokoušeli zvládnout situaci. Podle údajů asi tři sta vojáků odevzdalo své zbraně. Přisluhovači a místní Němci byli zavřeni na radnici. Nejorganizovaněji povstání proběhlo na nádraží.

»První leknutí německého velitelství bylo veliké. Když však zpráva o kapitulaci nebyla žádnou cestou potvrzena, fašisté se připravovali na odvetu...« (Gustav Vožda: Přerovské povstání 1.května 1945...) Byly povolány posily z Olomouce a Holešova. Boj se rozhořel. Zvláště silný byl u nádraží. Bojovali železničáři, partyzáni, obyvatelé města, sovětští váleční zajatci...

Nacisté vyhlásili stanné právo. Postupně začali ovládat město. Kolem 16.hodiny střelba uvnitř města utichla. Na nádraží o hodinu později. Nikdo nesměl na ulici. Zatýkalo se. Jedenatřicet povstalců padlo, nacistů více než čtyřicet, i když některé údaje uvádějí vyšší počet.

Stručný výčet událostí pochopitelně neukazuje průběh bojů ani zapojení obyvatelstva. Nepochybujme o tom, že však jeho účastníci bojovali s plným nasazením sil. Nám však jde o události s datem 2.května 1945...

 

Telefonát

V telefonní ústředně v Praze je česká vlastenka Hedvika Lukešová a v Přerově Ludmila Koplíková. Díky jim víme, co se stalo. V té době bylo několik minut po půlnoci...

«Zde je státní ministr Frank«.

»Tajná státní policie, Přerov, vedoucí služebny, prosím, pane státní ministře«.

Franka zajímalo, zda byl zastřelen nějaký německý občan. Dostalo se mu záporné odpovědi. Proč? Nevíme. Pak velitel Streit Franka informoval, že bylo zatčeno 16 osob – Frank se prý rozčílil, že tak málo a nařídil všechny neprodleně popravit. Zpráva o splnění rozkazu měla být zaslána o osmé hodiny ranní. (Podle R.Radka a S.Tomse: pětkrát šedou eminencí). Gustav Vožda uvádí ovšem jiné množství zatčených – více než sto, z nichž bylo vybráno dvaadvacet. Ale předbíháme...

 

Důsledky

Je 2.května 1945. Je po nočním devítiminutovém rozhovoru  přerovského velitele gestapa K.H.Frankem. Rozbíhá se kolo zatýkání. Ve stejné době Frank z pražského Černínského paláce telefonuje podruhé. Tentokrát veliteli gestapáků na Moravě Rauschemu. Zastihl ho v Jihlavě. Nařídil mu zkontrolovat, zda jeho rozkaz k zabíjení byl vykonán. Pokud prý by tomu bylo jinak, nechť   k jeho vyplnění jsou povoláni olomoučtí gestapáci. A skutečně. Mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní přijela do Přerova tři auta s nimi. Streit se však činil. Už v kasárnách (»Hitlerových«) zadržení byli biti. Hlavní bití dřívější i nové zatčené čekalo v prostorách soudu, v úřadovně gestapa u Michalova, a v budovách gymnázia a Okresního úřadu. Výslechy byly kruté. Tekla krev... a zatýkalo se dál. Obyvatelstvo města mělo být zastrašeno. Proto se na ulicích objevují česko-německé plakáty s vyhlášením »výjimečného stavu«.

 

Schörnerův rozkaz

Ještě v noci byl zřejmě vydán rozkaz velitele německé armádní skupiny Střed  polního maršála »krvavého Ferdinanda«, tedy Ferdinanda Schörnera (svoji přezdívku získal díky svému tvrdému přístupu ke svým vojákům. Během Opavsko-ostravské operace neváhal dát totiž postřílet část svého štábu, která nedůvěřovala vítězství německých vojsk ani ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že vítězství není možné.)

Ve zmíněném rozkaze se mimo jiné psalo: »Buřičské živly 1.května vyvolaly v Přerově nepokoje, jež nebyly v zárodku udušeny s tvrdostí nutnou a mnou požadovanou. Za dnešní situace je vhodný každý prostředek, aby se zabránilo vzplanutí povstaleckého hnutí. Nesmíme ukázat žádnou slabost... Účastníky je nutno decimovat! Obdobně zakročit proti slabochům a váhavcům ve vlastních řadách...« (Kultura Přerovska 1967).

Následně byl vydán i leták »Českému občanstvu«, tištěný v polní tiskárně, jenž varoval před dalším odporem a potvrzoval výjimečný stav.

 

Lazce

Původně za vůdce povstání, jak píše Gusta Vodža v knize z roku 1975, bylo vytypováno  po krutých výsleších 10-12 osob. Z obavy, že Frank by nebyl spokojen, počet vybraných gestapáci rozšířili. Rozsudek pro jednadvacet mužů a jednu ženu, jenž zněl: trest smrti, byl přečten v 17 hodin na chodbě soudní věznice. Netrvalo dlouho a byla přistavena nákladní auta. Někteří z nich po bití a mučení měli problémy s vylezením na korbu. I počasí, jako by je chtělo trestat. Déšt prý bubnoval do plachty (Naše Haná, 1946). Zda nastoupilo 21 či 22 vybraných, nevíme. Obchodník Beneš, jedna z obětí, zřejmě nebyl v době převozu již živ. Byl dvaadvacátý vytypovaný.

V Olomouci, v prostoru  lazecké střelnice, mezitím dva zdejší odsouzenci museli vykopat jámu. Odsouzenci, které po vystoupení z auta hnali kopanci a bitím k místu smrti si museli před ní zřejmě kleknout a byli vražděni  třemi ranami do týla. Zdá se, že někteří nebyli ani pak mrtví a byli dobíjeni přímo v jámě.

Připomeňme si oněch jedendvacet jmen. Četnický strážmistr Jan Sedlák, manželka strojvedoucího Matylda Dokládalová, mechanik Hynek Smolka, bankovní úředník Josef Zapletal, malířský mistr Rudolf Klíma, zámečník Ladislav Kellner, poštovní zřízenec Hynek Vlček, obchodní zástupce Emil Kovařík, vrchní četnický strážmistr František Vitásek, úředník Hynek Kokojan, nadporučík státní policie Jan Švehla, dělník Antonín Král,  strojvůdce Jaroslav Dokládal, komisař politické správy JUDr.Čestmír Sobola, profesor Jan Machovec, mechanik Josef Bezslezina, typograf Otakar Valenta, knihař Jaroslav Motáň, obchodník Karel Ertl, zaměstanec ČSD Václav Zmeškal, úředník Josef Novotný. Kromě toho byli zastřeleni i dva vězni, kteří vykopali jámu a nebyli občané Přerova, ani tamních událostí – Zdeněk Kříž a Miroslav Tichý. Matylda Dokládalová podle svědectví ještě před smrtí dokázala vykřiknout: »Ať žije Československá republika!«

Další »várka« potenciálních odsouzenců byla odvezena do České Třebové. Válku však přežila. 

Frank však nadále nebyl spokojen a hned 3. května došlo proto v Přerově k nové vlně zatýkání. Nových 20 zajatců však již okupanti popravit nestihli. V té době (2.května) 4.ukrajinský front osvobodil Karvinou, Orlovou, Český Těšín, Třinec, 2.ukrajinský front pak Zlín, Česká národní rada jednala o přípravách povstání, k němuž mělo v Praze dojít 7.května. V Nymburku a v Poděbradech (2.května), v Rakovníku, na Úpicku, v Železném Brodě, na Semilsku a Jilemnicku (3.května), ve Vsetíně, kde povstalci v součinnosti s vojáky 1.čs.armádního sboru a rudoarmějci osvobodili město (4.května), v Plzni a Praze (5.května) se chovali stejně jako Přerované.

Co zdůraznit závěrem? Snad jen to, že »charakteristickým rysem (těchto) povstání (tedy i přerovského) od samého začátku byl vysoký morální duch lidu. Odvaha, iniciativa a nezměrná obětavost, to byly základní vlastnosti většiny lidových bojovníků...« (doc. PhDr. Václav Melichar, DrSc., ve sborníku Cesta ke svobodě).  

Autor: 
Jaroslav Kojzar
Zdroj: 
Mediální úsek ÚV KSČM