Naše strana

 

Komunistická strana Čech a Moravy je politickou stranou. Pro své označení používá zkratku KSČM.

Více informací o tom, kdo jsme a co chceme naleznete zde

 

 

 

KSČM je právnickou osobou, působící na území České republiky.

Sídlem ústředních orgánů KSČM je Praha.

Programovým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír.

Program KSČM vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům. KSČM usiluje o to, aby byla stranou masovou, která pracuje na základě kolektivnosti jednání a rozhodování, samosprávných principů a široké vnitrostranické demokracie.

Stanovy KSČMschváleno IX. sjezdem KSČM v Praze dne 15. 5. 2016.

Logem a volebním znakem KSČM jsou dvě červené třešně se zeleným lístkem. Odkud se vzala tato symbolika?

 

Pro odpověď se musíme podívat do historie:

Do francouzského hlavního města Paříže vstoupilo jaro roku 1871 s povstáním lidových vrstev proti Thiersově měšťácké vládě po prohrané francouzsko-pruské válce v předcházejícím roce. Povstalecké síly vyhlásily za zpěvu Marseillaisy 28. března 1871 Pařížskou komunu a vytrvaly v odporu proti Thiersově vládě až do 28. května 1871. Poslední bojovníci Pařížské komuny zahynuli toho dne v boji na pařížském hřbitově Pére-Lachaise, na výšině, kde se dnes nachází Zeď komunardů.

Naproti zdi opatřené prostou kovovou deskou s textem »Aux morts de la Commune« (Mrtvým Komuny), kam přicházejí delegace Francouzů i jiných národů poklonit se památce prvních bojovníků za dělnickou věc, jsou náhrobní kameny a pomníky významných funkcionářů Francouzské komunistické strany a také méně známých bojovníků za sociálně spravedlivou společnost.

Je zde i hrob Jeana Baptisty Clémenta (1836 - 1903), autora poémy Čas třešní, kterou tento pokrokový Francouz věnoval své lásce Luise, ošetřovatelce raněných na barikádě v ulici Fontaine-Au-Roi. Jsou v ní tyto verše:

 

Čas třešní Le Temps des Cerises

 

Statečné občance Luise, ošetřovatelce na barikádě

Pařížské komuny v ulici Fontaine-Au-Roi

v neděli 28. března 1871

 

Až přijde ten čas, kdy zavoní třešně,

já uslyším zas ten slavičí zpěv

a drozdovo hvízdání.

 

Můj klid je ten tam a já nemám stání,

v mém srdci je bouře a v žilách vře krev.

Mám ráda ten čas třešní, kdy dozrají třešně,

je milenců máj a pod oknem zní mi slavičí zpěv.

Je krátký ten čas, kdy dozrají třešně,

je milenců máj, je můj a je tvůj

a štěstí jde s námi.

 

Je sladký ten čas, je můj dobrý známý.

Tak zastav se na chvíli, stůj, čase, stůj!

Jak voní ten čas,čas krvavých třešní.

Ten májový květ je tvůj a je můj.

To jen kvůli nám zas dozrály třešně,

tak jen žádný strach, že láska je zlá,

že srdce ti zmámí.

 

Tou alejí snů my půjdeme sami a budeme si přát,

ať je nekonečná.

 

Vždyť jen kvůli nám

dnes dozrály třešně

a slavík svou píseň zpívat už zná.

 

Mám ráda ten čas, kdy do srdce bodá třešňový květ.

Ta bolest je zlá, jak májové zrání.

Já pokaždé vím, že srdce mé zraníš

a přece svou lásku ti dávám – je tvá!

Zas dozrály třešně, sama tu stojím

a slavík svou píseň nedozpívá.

 

Clémentova poema o »čase třešní«, tedy o statečném boji komunardů, byla později zhudebněna.

V roce Komuny, v červnu 1871, vznikla ještě další báseň, která se také dočkala hudebního ztvárnění, aby se později stala hymnou pracujících a utlačovaných celého světa. Je to známá Internacionála, kterou napsal dělnický básník Eugéne Pottier (1816 - 1887).

Byla zhudebněna v roce 1888 ((Pierre Degeyter) a od roku 1890 byla přeložena do všech světových jazyků. Poprvé Internacionála zazněla na slavnosti dělnického tisku v severofrancouzském městě Lille 23. června 1888.