Rada hlavního města Prahy se osmi hlasy z jedenácti dne 20. května 2026 rozhodla ve čtvrtek a v pátek 28. a 29. května na zastupitelstvu hlavního města Prahy prosadit návrh nového územního plánu Prahy, arogantně nazývaného „metropolitním“. Pokud už chtějí ignorovat práva a pokud by měli být upřímní, museli by ho nazvat „developerským“, tj. územní plán vypracovaný a prosazovaný v zájmu velkých investorů soukromých i veřejných na úkor veřejných zájmů občanů, nedeveloperů. Zda si za vzor vzali heslo ruských bolševiků z roku 1917 „Všechnu moc sovětům!“ a upravili ho na „Všechnu moc developerům!“, nevím. Charakter návrhu metropolitního plánu Prahy takové uvažování ale naznačuje.
Uvádí se, že realitní sektor vytváří dnes na 60 % světového bohatství. Moc developerů je tudíž obrovská. Proslýchá se, že český developer Kunovský v roce 2025 vydělal plných 10 miliard korun a trh s byty v Praze má za přehřátý, tj. nevidí důvod stavět další byty, když jich jen v Praze desetitisíce leží ladem. Ne že by desetitisíce lidí nepotřebovaly bydlet a že by ještě mnohem víc lidí nepotřebovalo bydlet lépe. Jenom na požadované lichvářské ceny bytů či nájmů nemají peníze. V oligarchizaci společnosti jsme v Evropě údajně druzí hned za Ruskem. Že bychom vzali do kapsy i Ukrajinu, těžce tamními oligarchy sužovanou? To se mně nechce věřit. Ať tak či onak, nemáme se čím chlubit a stav bydlení v Česku a zvláště pak ve velkých městech v čele s Prahou diktatuře oligarchů odpovídá.
Územní plán má slaďovat rozporuplné zájmy
Rozporuplné požadavky lidí na využití omezeného území vedly k rozvoji územního plánování. Územní plánování má slaďovat rozporuplné požadavky na využití území. Má jít o jakousi veřejnou smlouvu s občany o využití území. Kromě zájmů investorů na výstavbu má chránit také jiné veřejné zájmy – ochranu památek, ochranu architektonických a urbanistických hodnot, ochranu přírody, krajiny, životního prostředí, stability klimatu, ochranu veřejného zdraví, prosazovat komplexní rozvoj včetně občanského vybavení sídlišť… Alespoň v civilizované zemi, kterou ale ČR není a zcela jistě ji nereprezentuje současné pětidemoliční vedení hlavního města Prahy. Navíc lze důvodně předpokládat, že stávající pramizerný návrh nového územního (metropolitního) plánu Prahy podpoří i většina opozice, zvláště pak zastupitelé nejsilnější opoziční strany ANO 2011.
Územní plán Prahy z roku 1999
Územní plán se vypracovává obvykle na deset let. Současný územní plán Prahy byl ale schválen přes četné protesty již v roce 1999, tj. před 27 lety. Při jeho schvalování se autoři netajili, že je mizerný. Ale pokud nebude schválen, bude asi třetina území Prahy v důsledku polistopadového restitučního šílenství nepokryta jakýmkoliv územním plánem, tj. zcela vydána na nemilost investorům. Tak přiměli hlasovat pro i tehdejší opozici včetně KSČM. Občané protestovali, ale bylo jim to houby platné. Vydírání ještě horší alternativou je poměrně účinný klacek na případně rebelující opozici.
Další vývoj plně potvrdil prezentovanou nekvalitu územního plánu Prahy z 9. 9. 1999. Docházelo ke schvalování množství jeho změn, často dost chaoticky a nejčastěji v zájmu velkých soukromých investorů. Řadu změn územního plánu si vynutilo i mnohé opomenutí potřeb výstavby technické a dopravní infrastruktury. K nejhorším změnám územního plánu Prahy patří přeměna pozemků nákladových nádraží Žižkov, Smíchov a Bubny na stavební pozemky pro bytovou a jinou komerční výstavbu po r. 2002. Následky pro nákladní dopravu v Praze a tím i pro urbanismus, životní prostředí a veřejné zdraví jsou velmi tragické, neboť po ukončení šetrné nákladní železniční dopravy při lhostejnosti vedení Prahy zbyla pro dopravní obsluhu Prahy jen nešetrná nákladní auta.
Nadějí měl být nový územní plán Prahy, reprezentován tehdy jeho konceptem. Ten však nový náměstek primátora pro územní plán Tomáš Hudeček z TOP 09 nechal v letech 2011/12 zrušit s tím, že Praha musí vypracovat a přijmout nový metropolitní plán, postavený na nechvalné zásadě „Všechnu moc developerům!“. Do koše putovaly i stovky připomínek městských částí a desetitisíce připomínek občanů k návrhu konceptu územního plánu Prahy včetně těch mých. Že nový metropolitní plán se vypracovává v rozporu s platným zákonem o územním plánování a stavebním řádu, nevadilo, prý překážející stavební zákon včas změní. To by tak bylo, aby investory omezoval zákon o územním plánování a stavebním řádu!
Hudečkovo řádění skončilo v roce 2014, ne ale myšlenka metropolitního developerského plánu. Jeho zachování patří k největšímu selhání primátorky Adriany Krnáčové (ANO 2011) a spol. v letech 2014–18.
Nový zákon o územním plánování a stavebním řádu z roku 2021 si vynutil řadu korekcí navrhovaného metropolitního plánu Prahy, resp. citelně se odchýlit od části nesmyslů prosazovaných dříve T. Hudečkem.
Přizpůsobit zákon o územním plánování a stavebním řádu plně potřebám investorů, včetně potlačení jiných veřejných zájmů, se dosud nepodařilo, byť současná Babišova vláda na tom intenzivně pracuje v bláhové naději, že tak urychlí rozvoj ČR. Obludný návrh velké novely stavebního zákona je ve Sněmovně ve druhém čtení v podobě druhého komplexního pozměňovacího návrhu. Prý sami pořádně nevědí, co připravili, resp. co chtějí prosadit. Chtějí prý chránit přírodu, ale nesmí to omezovat investory. Ti prý nejlépe vědí, co tam mají a co s tím udělat. Pokud vám to připomíná léta vlády Václava Klause 1992–97 a teze o „trhu bez přívlastků“, tak se nemýlíte. Místy naráží i na právo Evropské unie.
Připravován v utajení
Současný návrh nového územního plánu Prahy byl léta připravován v utajení. Zveřejněn byl loni na podzim. Připomínek se sešlo od městských částí na tisíc a od občanů na deset tisíc. Patří prý do koše, tak jako ty ke konceptu územního plánu Prahy, ale i k mnohým jiným koncepčním dokumentům v ČR.
Teprve 12. května byl zastupitelům hlavního města elektronicky poslán návrh metropolitního plánu Prahy, který má být urychleně schválen. Prostě, ani zastupitelé nemají pořádně vědět, co schvalují. Že jde o obří materiál, který se špatně otvírá i v kvalitních počítačích radních, natož běžných počítačích občanů, je prý jen malá vada na kráse.
Na příslušnou komisi Rady hlavního města nebyla vpuštěna i jedna radní hlavního města. Prý se to s demokracií nemá přehánět, o transparentnosti nemluvě. Rada hlavního města Prahy návrh schválila osmi hlasy z jedenácti členů 20. května.
Bouřlivý byl následný výbor pro územní plánování, z kterého občany nemohli vykázat, ale nakonec rozhodla hlasováním většina. Prostě, hory připomínek a kritiky většina členů výboru nebere. Ještě by se jim mohl návrh nového územního plánu Prahy rozsypat.
Zásady metropolitního plánu Prahy
Návrh metropolitního plánu počítá s 49 miliony metrů čtverečních nových obytných ploch, 250 000 nových bytů, 500 000 nových obyvatel (tj. Brno + Olomouc dohromady a ještě to nestačí), 55 % nové výstavby na brownfieldech, desítkami procent výstavby na úkor veřejné zeleně, občanská vybavenost má vesměs chybět. Počítá se jen s pozemky pro mateřské, základní a střední školy, a to ještě tak, že se budou stavět až po bytové výstavbě a na pozemcích, které developerům zbydou po vyčerpání možností bytové výstavby. Obchody, služby, polikliniky, parky a jiné prý být nemusí, resp. nechají je na soukromé iniciativě. Jaký to kontrast s Vídní, kde v celém poválečném období vládnou sociální demokraté a preferují neprivilegované občany, nikoliv soukromé investory! Klasicky v bytové výstavbě, kde u větších projektů musí investoři po dokončení jich dvě třetiny levně prodat radnici pro potřeby sociálního bydlení. Platí ale, že koho si občané Prahy zvolili, ten jim vládne. Levice v zastupitelstvu hlavního města Prahy již druhé volební období chybí. Návrh územního plánu Prahy nebere v úvahu ani skutečnost, že v řadě částí Prahy je citelný deficit škol a jiného občanského vybavení už dnes.
I z těch základních parametrů je zřejmé, že vedení Prahy a jeho odborné složky propadly megalomanii. Že s růstem velikosti města rostou progresivně jeho problémy a nákladnost provozu? S takovými kravinami se přece nebudou zabývat!
Ano, Praha by neměla usilovat o co nejrychlejší růst, svůj růst by měla spíše tlumit. Měla by usilovat o řešení množství vážných problémů, které ji sužují. Snaha o maximální růst stávající problémy vesměs zvětšuje, nedostatečnou dopravní infrastrukturou počínaje.
Něco naznačuje i klimatický program Prahy, který má sice mnoho vážných chyb, ale směřuje správným směrem, např. k posílení veřejné zeleně a vodních ploch, nikoliv k jejich redukci jako návrh metropolitního plánu Prahy.
Nedorozumění vládnou u tzv. města krátkých vzdáleností, kde mají být základní služby občanům dostupné do 15 minut pěší chůze. Totiž, takové požadavky splňuje drtivá většina sídlišť z dob socialismu, byť se tomu tak neříkalo. To ale neznamená, že by tato sídliště dnes nebyla přetížena množstvím parkujících aut, s kterými si nikdo neví rady. Že budou mít mnohé rodiny dvě, případně i tři osobní auta, nikdo nepředpokládal. Problém je, že developerský rozvoj Prahy rozumnou zásadu „15minutového města“ ignoruje a tím generuje další zbytečné přepravní toky po beztak přetížené komunikační síti Prahy. Hysterie zašla tak daleko, že někteří politici a novináři označují požadavek na 15minutové město za terorismus. Zřejmě netuší, o co reálně jde.
Útěchou má být možnost přeměnit některé pozemky, převedené schvalovaným územním plánem na stavební, zpět na pozemky určené pro zeleň. Hlasatelé tohoto názoru neříkají, že by je hlavní město muselo zpětně vykoupit za mnohonásobně vyšší ceny stavebních pozemků, tj. hlavní město by to stálo desítky miliard korun, které mít nebude, o konfliktu se zásadou péče řádného hospodáře nemluvě. Totiž, cenu pozemku určuje nejen jeho poloha, ale také způsob užití daný platným územním plánem. Pokud plán uvádí veřejnou zeleň, je pozemek řádově levnější, než když uvádí stavební pozemek.
Jak je známo, přeměna pozemků například z veřejné zeleně na stavební za účelem jejich zhodnocení jejich majiteli patří k častým podvodům vedení příslušných radnic, byť zpravidla nestíhaným. Tedy, pokud se nepodaří prokázat přímou korupci. Územní studie nejsou pro rozhodování závazné.
Hlavní směry sporů o územní plán Prahy
Kritizována je zejména výšková a objemová vybavenost (budovy mají být příliš vysoké a příliš velké), chybějící občanská vybavenost (územní plán nevytváří předpoklady pro její dostavbu), nedostatek zeleně (situace se má dále zhoršovat), ignorace klimatických aspektů (s houstnoucí zástavbou narůstají zejména v létě vysoké teploty vzduchu, které snižují obyvatelnost příslušných lokalit, o šílenosti projektů typu Titanik v Nových Butovicích nemluvě), nedostatečná či žádná ochrana a tím i ohrožení řady vnitrobloků investory, kontrola přípravy územního plánu Prahy developery ad.
Vedení hlavního města Prahy tyto a jiné připomínky odmítá nejčastěji se zdůvodněním, že nesměřují k měněným částem územního plánu Prahy, že jde o problém míry podrobnosti, že jde o ochranu práv vlastníků a že jde o kontinuitu. Drtivá většina připomínek městských částí Prahy, tzv. zástupců veřejnosti i jednotlivých občanů, je vedením Prahy zamítána.
917 připomínek zástupců veřejnosti tyto argumenty vesměs odmítá. Žádá důslednou ochranu veřejné zeleně, odmítá zahušťování výstavby, absenci předpokladů pro řešení nedostatečné občanské vybavenosti. Dále odmítá neprůhlednost procesu pořizování návrhu územního plánu Prahy, neúměrnou vstřícnost k soukromým developerům aj.
Vesměs je požadováno přerušit projednávání návrhu nového územního plánu Prahy a spočítat obří škody, které by jeho schválením vznikly.
Poznámky na závěr
Návrh územního plánu Prahy počítá sice s obří výstavbou a modernizací dopravní infrastruktury v Praze a v zásadě i v sousedním Středočeském kraji, ale i kdyby se takové záměry podařilo naplnit (lze zde čekat polovičatost), pražské dopravě to příliš nepomůže. Mnohé silnice Prahy zejména ve špičkách pracovních dnů vesměs kolabují, často bývají i neprůjezdné. Prosazovaná dostavba vnějšího okruhu, městského okruhu a radiál situaci dál zhorší, protože přiláká množství dalších aut. Politici by měli pochopit, že auta zaberou prakticky každý prostor, který jim dáme k dispozici, a dále zhorší obyvatelnost města. Představa, že plynový nebo elektrický pohon aut mnoho vyřeší, je iluzorní. Emise a hluk zmírní, ale dopravní kongesce, tj. zácpy na silnicích, určitě nevyřeší.
Také výstavba nové přistávací dráhy na letišti v Ruzyni (dráhy BIS) citelně v Praze zvýší dopravní toky včetně silniční dopravy. Železniční doprava může dopravní problémy zmírnit, ale vlaky již dnes jezdí ve špičkách často přeplněné, přestože mnohé tratě v Praze a ve Středočeském kraji byly nedávno zásadně modernizovány. Přesto kapacitně nestačí. Určité zlepšení může přinést páteřní vysokorychlostní trať Drážďany – Ústí nad Labem – Praha – Brno – Ostrava / Břeclav – Vídeň / Bratislava, která se snad v dohledné době postaví.
Zásadní modernizace se týká zejména železničních tratí Praha – Kladno včetně odbočky na letiště v Ruzyni (probíhá), Praha hlavní – Řevnice – Beroun (probíhá) a Praha – Mladá Boleslav – Liberec (připravuje se). Rozvoj metra citelně prodražuje špatná volba priorit, podobně rozvoj tramvajových tratí v Praze. Vítězí brutální lobbismus mocných. Trolejbusy a elektrobusy jen nahrazují autobusy. Cyklistická doprava, za podmínky vytvoření ucelených cyklostezek v Praze, bude vesměs jen doplňkem dopravy v Praze (větší význam může mít ve své rekreační funkci), podobně auty a cyklisty tvrdě potlačovaná nejzdravější pěší chůze.
Na základě svých analýz a poznatků ekologických a občanských aktivistů sestavil Jan Zeman
