O nás

Komunistická strana Čech a Moravy se hlásí k hodnotám a tradicím pokrokového levicového hnutí doma i v zahraničí. Usilujeme o postavení moderní a aktivní levicové strany v současné společnosti. Chceme hájit zájmy prostých občanů, kteří svou prací vytvářejí duchovní i materiální hodnoty. Chceme, aby občané měli možnost co nejvíce rozhodovat sami o sobě i o společenských záležitostech.

Respektujeme rovnoprávný dialog jako prostředek komunikace s dalšími stranami a hnutími, která mají zájem na rozvoji země ve prospěch většiny jejích občanů.Nesouhlasíme se stavem, kdy „více demokracie“ se opírá pouze o sílu společenského postavení a peněz.

Občané mají právo rozhodovat a ovlivňovat společenský vývoj, a to nejen jednou za čtyři roky při volbách. I nadále prosazujeme myšlenku sociálně spravedlivé společnosti – socialismu jako otevřené, skutečně demokratické společnosti, opírající se o zásady samosprávy a prosperující ekonomiky. Chceme společnost, která dává lidem svobodu a rovnost šancí.

Pro zlepšení životních podmínek lidí a celkové situace ve společnosti považujeme za potřebnou seriózní spolupráci s odbory, zájmovými organizacemi, občanskými iniciativami a sdruženími. Jako velmi důležitá vnímáme také setkání s občany na různých veřejných akcích a shromážděních, protože nám pomáhají ověřovat, jak naši občané-voliči hodnotí aktuální přístupy KSČM.

Více o nás

  • Vznik KSČM

    V prosinci 1989 mimořádný sjezd KSČ (od r. 1990 KSČS) rozhodl o vytvoření územní organizace komunistů v Čechách a na Moravě. K tomu došlo na ustavujícím sjezdu KSČM 31. března 1990. Dále delegáti mimořádného sjezdu přijali následující dokumenty:

    I. řádný sjezd KSČM, který se konal 13. – 14. října 1990 v Olomouci, přijal první samostatný program strany. Postupně vznikala představa o přetvoření jednotné KSČS na federaci KSČM a KSS. Došlo k tomu na 18. sjezdu KSČS v roce 1990. KSS se později přeměnila ve Stranu demokratickej ľavice a rozhodla se pro plné osamostatnění ještě před rozdělením ČSFR. Federace KSČM a SDĽ zanikla 7. dubna 1992.

    V rámci vnitřní profilace, která ve straně probíhala, se diskutovala také otázka změny názvu. V této otázce rozhodlo referendum ve prospěch názvu Komunistická strana Čech a Moravy.

    XI. Sjezd KSČM, dosud poslední, se konal ve dnech 14. – 15. května 2022 v Brně, v Kongresové centru BVV. 

    Předsedou ÚV KSČM se stala pro příští čtyři roky Kateřina Konečná. Prvním místopředsedou zvolili delegáti sjezdu v sobotu Petra Šimůnka. Zvoleni byli také místopředsedové – Ludvík Šulda, Milan Krajča a Marie Pěnčíková.

    V příloze Prohlášení XI. sjezdu KSČM

  • Organizace KSČM a její dlouhodobé cíle

    KSČM v rámci své organizační struktury uplatňuje principy vnitrostranické demokracie, kolektivnosti a samosprávy. Nejvyššími orgány jsou samosprávné orgány. Samosprávnými orgány jsou: členská schůze ZO KSČM, konference a sjezd KSČM (svolává se zpravidla 1x za čtyři roky). Z rozhodnutí okresní konference a sjezdu KSČM mohou být ustaveny i jiné územní orgány. Samosprávné orgány KSČM si na dané úrovni vytvářejí řídící orgány (výbor ZO KSČM, městský, okresní a ústřední výbor), které jsou jim ze své činnosti odpovědné.

    Organizační strukturu tvoří:

    • základní organizace
    • okresní (městské) organizace
    • krajské rady
    • nejvyšším orgánem mezi sjezdy je Ústřední výbor KSČM (svolává se nejméně 1x za čtvrtletí)
    • Výkonný výbor ÚV KSČM je výkonným orgánem ÚV KSČM a statutárním orgánem KSČM
    • Ústřední rozhodčí komise KSČM, Ústřední revizní komise KSČM.

    KSČM se aktivně zapojuje do politického života společnosti, spolupracuje s ostatními levicovými silami, a to – na komunální úrovni – i v rámci koalic, případně jiných sdružení.

    Dlouhodobým programovým cílem KSČM je socialismus.

    „Socialismus je společnost prosperující, sociálně spravedlivá, demokratická, politicky a hospodářsky pluralitní, zaměřená na využívání schopností všech a jejich spoluúčasti na řízení a správě. V její ekonomice se prosazují přednosti a klíčová úloha takových forem společenského vlastnictví, které zaručí efektivní, celospolečensky provázané a usměrňované hospodaření kolektivů zaměstnanců podniků, družstev, obcí, regionů i dalších sdružení občanů. Tento socialismus je založen na respektování a využívání zákonitostí tržní ekonomiky v souladu se zájmy většiny společnosti, na využití moderní vědy, informatiky, techniky a začlenění do vzájemně výhodných a demokraticky probíhajících procesů integrace a spolupráce v Evropě a ve světě. Úloha státu za socialismu je především v garantování sociálních jistot, rozvoji společenské samosprávy, koordinaci a formování strategických cílů společnosti.

    Socialismus znamená sbližování a vyrovnávání možností jednotlivých sociálních skupin podílet se na vlastnictví i na správě veřejných záležitostí. Je to společnost uspokojující potřeby občanů podle jejich práce a podílu na hospodářském,sociálním a kulturním vzestupu.Zajišťuje všem důstojnou životní úroveň i vysokou úroveň sociálních jistot, usiluje o kulturnost jedince i celého společenství a uspokojení zájmů národa i národnostních skupin, o příznivé životní prostředí v souladu s požadavky trvale udržitelného rozvoje, o všestrannou bezpečnost a trvalý mír a řešení náročných globálních problémů lidstva.

    Se socialismem je neslučitelný jakýkoli sociální, národnostní, náboženský či jiný útlak a porušování lidských práv. Sbližování zájmů velkých sociálních skupin umožňuje demokratizovat instituce společenské moci a správy, přiblížit je člověku. Moderní organizace společnosti předpokládá postupné zvyšování zapojení nejrůznějších forem samosprávy občanů, za pomoci společenských organizací a občanských iniciativ.

    Jde o to uvolnit svobodnou, tvořivou, pro společnost a jednotlivce prospěšnou aktivitu a iniciativu lidí rozvojem samosprávy probíhajícím v souladu s celospolečenskými zájmy, s aktivní úlohou demokratického státu a při plném využití vysoce kvalifikovaného odborného řízení.Právě to je stěžejním prvkem politiky KSČM zaměřené na vytvoření socialistické společnosti, stěžejním prvkem její komunistické orientace.“ 

    (Politická deklarace IV. sjezdu KSČM)

    Program KSČM vychází z marxistické teorie otevřeného dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, otevřeného novým myšlenkám a poznatkům.

    KSČM má v současné době 25 882 členů KSČM (stav k 1. 1. 2022).

Další informace

  • KSČM a mezinárodní spolupráce levicových subjektů

    V dějinách komunistických stran měly mezinárodní styky vždy klíčové místo. V této oblasti ale došlo po roce 1989 přechodně k přeryvu, který se dařilo postupně napravovat. KSČM má čilé kontakty s více než stovkou levicových stran celého světa a pro jejich větší intenzitu a rozsah existuje jen jediné omezení, a to finance. KSČM je pozorovatelskou stranou Strany evropské levice (SEL) a její postavení je patřičně ctěno a váženo, čehož důkazem bylo například to, že vedením jedné z důležitých pracovních sekcí I. sjezdu Strany evropské levice v Athénách (podzim 2005) byl pověřen právě představitel KSČM. Vedení KSČM soudí, že v dnešních podmínkách nemůže obstát strana, která nemá mezinárodní dimenzi své vlastní činnosti.

    Zahraniční styky mají nejen význam pro budování solidárních svazků s mezinárodním společenstvím komunistických stran, jejich členská základna přesahuje nyní 80 milionů lidí, ale jsou také klíčové pro formování strategického i taktického politického myšlení strany. V současné etapě, kdy v komunistickém hnutí žádná strana nemá monopol pravdy, kdy všechny strany mají rovnocenné postavení, nabývá na intenzitě a obsažnosti dialog o novém paradigmatu levice, o cestách k dosažení systémové změny. V devadesátých letech vzniklo množství platforem a diskusních fór, kde se mohly setkávat jak strany patřící ke komunistické levici, tak i další formy levice. V evropském parlamentu existuje frakce GUE/NGL, která je čtvrtou nejpočetnější poslaneckou skupinou (její pražské zasedání se konalo v červnu 2001), dlouhodobě funguje Nové evropské levicové fórum (NELF), důležitou diskusní platformu poskytuje Espace Marx (pařížské konference v květnu 1998 k výročí Manifestu komunistické strany se zúčastnilo více než 2000 osobností z celého světa). Mimo Evropu se organizují Světové sociální fórum Saopaulské fórum. Vychází také časopisCorrespondance Internationale/International Correspondence, který přináší základní politické informace a rozbory o činnosti a výsledcích stran naší orientace.

    Komunistická strana Čech a Moravy přikládá největší význam spolupráci na evropském kontinentu se stranami působícími v podobných podmínkách, jako jsou strany v Evropské unii (italská strana Komunistické obnovy, Francouzská komunistická strana, Komunistická strana Španělska, Portugalská komunistická strana, Komunistická strana Řecka, kyperský AKEL, švédská Levicová strana) a se stranami v bývalých socialistických zemích (KSS, KSRF, KSU, KS Arménie, Munkáspárt atd.). Přes velkou prostorovou vzdálenost se rozvíjí spolupráce s vlivnou Japonskou komunistickou stranou, která byla po léta cíleně izolována od hnutí (vliv KSSS). Tradičně velmi přátelské jsou i vztahy s vietnamskými, čínskými, korejskými i kubánskými komunisty. Velmi intenzivní styky má KSČM také s KS Jižní Afriky a s velkým množstvím levicových stran v Latinské Americe. Latinská Amerika je prostředím, kde je v současné době paleta levicových hnutí asi nejrůznorodější, a je to jedna z laboratoří levice, kde se v praxi ověřují různé strategie.

    Vztahy s komunistickými stranami v EU se staly ještě intenzivnějšími v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004. KSČM byla v roce 2004 spoluzakladatelskou stranou Strany evropské levice a dnes se aktivně podílí na její činnosti v rámci statusu pozorovatele. V Evropském parlamentu se stali poslanci KSČM členy levicové frakce GUE/NGL (Evropské sjednocené levice/Severské zelené levice) a se svými šesti mandáty patří v tomto uskupení k nejsilnějším, ale také nejaktivnějším.

    KSČM ve své zahraniční činnosti vychází z naprosté otevřenosti a není předem zaujatá vůči žádné diskusi. Staví přitom na své suverenitě a respektuje suverenitu druhých stran a hnutí. Snaží se především zdůrazňovat věci a prvky, které různé strany spojují a budovat mosty pro vzájemné porozumění.

  • Názor KSČM na proces globalizace

    Pojem globalizace se objevuje od počátku 70. let. Je spojován především s přeměnou světové ekonomiky do integrujícího se univerzálního hospodářského prostoru. Jedná se o komplexní a dynamický proces vycházející z tendence k celosvětovému rozměru lidské civilizace. Tato tendence je charakteristická pro celý novověk a byla nastartována už průmyslovou revolucí.

    Novost globalizace je v tom, že se jedná o samostatnou etapu civilizačního vývoje, spojenou s vyšší mezinárodní dělbou práce a s šířením výrobních sil na základě globální vědecko-technické revoluce. Jde o zásadní inovace technologií, zejména informatiky, a s tím spojenou pružnou organizaci výroby. Tyto změny vedou na základě posilování globálního trhu zboží, služeb, informací, finančních prostředků i pracovních sil ke kvalitativně vyšší podmíněnosti a vzájemné závislosti jednotlivých zemí, zejména v rámci světové ekonomiky, ale i politiky a kultury. Na bázi globalizace dochází i k objektivně nevyhnutelnému prolamování a mizení podmínek existence typického národního státu a k vzniku prvků nadregionální, globální státnosti.

    Globalizace je tedy proces objektivní a zákonitý, vyplývající ze stále vyšší úrovně výrobních sil a rozmachu společenských styků. Je ovšem rozporný. Globalizace jako obecná civilizační tendence probíhá totiž vždy v určité společenské formě (výrobní, vlastnické vztahy, úloha tříd, politika, ideologie apod.) Dnes, v podmínkách převažujících kapitalistických vztahů, má globalizace imperiální a vykořisťovatelský charakter. Mimořádně se prohlubuje nerovnost mezi úzkou planetární zbohatlickou elitou (globální kapitál) a drtivou většinou obyvatel planety. Zvyšuje se závislost jednotlivých států, zemí a národů na nástrojích a mechanismech prosazujících vůli a zájmy globálního kapitálu. Nadnárodní kapitál „surfuje“ po světě a zaměřuje se zejména na ty země, kde neexistuje dostatečná ochrana pracujících a sociální vymoženosti a kde naopak diktátorské nebo zkorumpované režimy bezohledně potlačují jakýkoli odpor vykořisťovaných občanů. I ve vyspělých zemích tento kapitál tlačí cenu pracovní síly dolů a vynucuje si mimořádně příznivé podmínky pro investování, a to na úkor jednotlivých států, regionů či obcí. Národní státy degraduje přitom na roli jakéhosi údržbáře a zametače ekologických a sociálních škod vzniklých v době působení tohoto kapitálu. Obzvláště parazitní formou globálního kapitálu je spekulativní finanční kapitál, který se neustále přelévá ze země do země a těží ze spekulací s úrokovými mírami a valutami jednotlivých zemí, přičemž čas od času vrhá do hlubokých krizí měnové systémy celých regionů. Globální kapitál se přitom stále úspěšněji a ve stále větším měřítku vymyká jakémukoliv zdanění a uchyluje se do „daňových rájů“.

    Zatímco progresivních tendencí globalizace je třeba využít, proti kapitalistické formě globalizace je nutné vést rozhodný boj.

    • KSČM proto podporuje myšlenku světového zdanění pohybu spekulativního kapitálu(tzv. Tobinovu daň).
    • Směrem k OSN prosazuje politiku odpovědnosti nadnárodních korporací za řešení sociálních problémů, na jejichž vzniku mají podíl, včetně přijetí souboru závazných norem pro nadnárodní korporace v oblasti hospodářské a sociální, při ochraně podmínek práce, přístupu k zaměstnancům, k životnímu prostředí, při spekulacích na měnovém a kapitálovém trhu.