Současná česká vláda zatím předvádí, jen to, že se neumí postarat o nejzákladnější potřeby vlastních občanů. Při krocích, které vedou jen k energetické chudobě, a že to tak být nemusí ukazuje Maďarsko nebo Srbsko, abych vybral jeden unijní a jeden neunijní stát, chce dát další ránu našemu hospodářství. Ukázalo se to, při jednom s posledních vystoupení ministrině životního prostředí, kdy se postavila proti realitě. Otázka zní jasně, zda těžit uhlí dál, resp. prolomit tolik diskutované limity do doby, než spatří světlo světa adekvátní zdroje, nebo si dosti naivně myslet, že ono to všechno nějak dopadne a stylem „nevidím, neslyším“ papouškovat bruselský Green Deal? Nějak to dopadne určitě, o tom není sporu. ALE JAK TO DOPADNE? Odpověď na ni určitě není optimistická a dovoz uhlí z Austrálie (jeden takový se už na Ostravsko uskutečnil) je čiré zoufalství. Více než třetina elektřiny vyrobené v Česku pochází stále z uhlí. V polovině loňského roku se hnědé a černé uhlí podílelo na tuzemské produkci elektřiny z 36,7 procenta, což bylo téměř o deset procentních bodů více než ve srovnatelném období roku 2020. S odkazem na interaktivní modul oborového webu oEnergetice.cz to ČTK řekl mediální zástupce energetické skupiny Sev.en Energy Petr Dušek. Informace vychází z dat evropské ENTSO-E Transparency Platform.  

Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková na víkendovém sjezdu KDU-ČSL řekla, že rozhodně odmítá jakékoli snahy o prolomení limitů těžby uhlí. Hovoří o tom podle ní někteří politici v souvislosti s válkou na Ukrajině, která pravděpodobně způsobí další růst cen elektřiny, pohonných hmot a zemního plynu. „Takováto situace nesmí být návratem uhlí a já rozhodně odmítám jakékoli snahy o prolomení limitů těžby. Desítky let jsme si ničili životní prostředí, desítky let jsme si ničili svou krajinu, pálením fosilních paliv oteplovali naši krajinu, a skutečně chceme-li žít ve zdravém prostředí, není cesta návratu uhlí,“ řekla Hubáčková. Jádro je špatně, uhlí je špatně – že by návrat k prvobytně pospolné společnosti? Možná ještě před ní, neboť oheň v přírodě jistě také nebude vyhovovat bruselským předpisům (moc kouří). A vydělaná kůže na zahřátí už teprve ne, to by zase povstali ochránci zvířat. Tak co tedy? Ti nahoře jen hystericky vykřikují, že to či ono ne, ale kromě pohádek o přírodních zdrojích energie (slunce, vítr), které nikdy nemohou vykrýt požadovanou kapacitu, nikdo s ničím smysluplným ještě nepřišel. A ani nepřijde, poněvadž nic jiného, co by odpovídalo potřebě a spotřebě neexistuje. KSČM byla otevřena změně limitů těžby, resp. nikdy nesouhlasila s jejich nedotknutelností. Bude to snad nejstabilnější ještě socialistické rozhodnutí z 80 let minulého století. O tom jak a kde se bude těžit se přece musí jednat dokud nebude na stole ležet jasná představa o relevantních náhradních zdrojích. To je nejzelenější úvaha, kterou si můžeme jako obyvatelé planety představit. Všechno ostatní je mimo realitu, pokud nechceme všechno zničit.