Josef Skála: Za včasný pád vlády nás zasype díky celá osvícená Evropa

15. června, 00:28

Že chceme porazit jadernou velmoc, se z Prahy nepokřikovalo ani za válek kosících miliony životů, připomíná vlastenecký kandidát na Hrad. Žádá s tím skoncovat dřív, než dolehnou děsivé škody. Zrušit německé přirážky k cenám energií a vyšetřit, komu všemu nesou mamutí rentu.

Blíží se chvíle, kdy se Česká republika už podruhé ujme předsednictví EU. Jaké otázky, problémy by podle vás v této pozici měla vláda především řešit?

Z Bruselu prosakují samé jobovky. Společné jmenovatele mají hlavně tři. Země, které jsou cizím krmelcem a vazalem, ohrožují dvojnásob. Prvním je plíživá expanze tzv. kvalifikované většiny. Tedy „práva“ zemí, které v EU tahají za delší konec, aby válcovaly ostatní, kdy a jak se jim zamane. A nemusely se zdržovat ani nátlakem, kterým donutí hlasovat „jednomyslně“ i Orbána či jiné rebely.

Druhým je hybridní agrese „zelených“ i jiných magorů. Jsou to jen prodejní maňásci. Pasou je oligarchie kličkující z pasti, do níž vehnaly „atlantickou“ civilizaci. Tiskne jim děsivé vysvědčení. Mít kapku cti a svědomí, zavřou krám a prosí o odpuštění. Cílem je pravý opak. Poroučet nám ještě víc. A to se dá vnutit jen lidem, firmám a celým státům, sraženým do dluhových oprátek a jejich vyděračských následků. Tam je však zatlačí jen demagogie a la Green Deal. Poprava energetiky, která nemění proud v přepychové zboží a nehrozí blackouty. Oktroj „elektromobility“, která tu hrůzu dál vyhrotí. Okupace úrodné půdy biomasou místo produkce potravin. A kobercový nálet mnoha jiných ptákovin. Zdravý rozum poráží jen do nebe volajícím skandálem. Do hladového disentu – a blokády masových médií – totiž vyhání už i všechny exaktní vědy, které pod červenou lucernu nedostane ani pár volů.

„Eurokracie“ žalostně selhává i tváří v tvář všem krizím. Vůči ukrajinskému konfliktu tomu nasazuje korunu. Že jde o „proxy war“, již vede s východní jadernou velmocí „atlantický“ ataman, se netají ani Henry Kissinger. Sekundují mu desítky jiných amerických zdrojů, jimž se do „ruských trollů“ nesmí nadávat ani v české kotlině. I ti všichni vzkazují, že poraženým má být celá Evropa. Tím víc by se právě česká vláda měla vzchopit k iniciativě, jež tomu postaví vozovou hradbu. Nad Vltavou se však soutěží v pravém opaku. V tom, jak nás změnit v premianta masochismu. Nadělat si ještě víc škod než všichni ostatní, i politikou vůči ukrajinskému konfliktu. „Pětikolka“ se pro to jistě zkusí přetrhnout i v čele Evropské rady. Bude i snaživým práčetem ostatních hovadin, jež berou evropskou civilizaci útokem. Následky zmírní jen dva faktory. Pud sebezáchovy přežívající hlavně v části „staré Evropy“. A pád české vlády už letos na podzim. Za ten by nás zasypala díky i celá osvícená Evropa.

Evropští lídři se shodli na zákazu dovozu ruské ropy po moři. Ropovody mají zatím výjimku. I tak se to ale dotkne více než dvou třetin dovozu ruské ropy. Jak toto hodnotíte? A je výjimka pro Česko v podobě možnosti nakupovat naftu ruského původu od svých sousedů po dobu osmnácti měsíců dostatečná? Co bude potom?

Bude se zákaz vztahovat i na ruskou ropu, kterou do Evropy vozí Amerika? Prý jí teď nakupuje víc než po řadu předchozích let. Uloží snad celníkům, aby ji k nám nepouštěli, americká nomenklatura v Bruselu? Jarmark farizejství dává další dějství. Kdo se má balíkovat – a na čí úkor – zjevuje v obscénní nahotě. My „od svých sousedů“ už nakupujeme ruský plyn. Ba dokonce i elektřinu, kterou si vyrábíme sami. Platíme za to německou přirážku. Je několikrát větší než cena obou komodit. Teď naše vrchnost rozhodla, že se tak bude nakupovat i ruská ropa. Bývali jsme suverénní průmyslovou velmocí. Degradovali nás na kolonii. To už nám opravdu vládnou klony kmenových náčelníků, které si západní metropole kupovaly za skleněné korálky? Osmnáct měsíců uteče jako voda. Až spadne klec úplně, bude ještě mnohem hůř.

Velkou „odezvu“ vyvolala informace o výši odměn pro vedení firmy ČEZ. Je to v pořádku v době, kdy je tolik lidí v situaci, že se obává, jak zaplatí faktury za elektřinu, jejíž cena stále roste?

Shrábne-li rekordní zisk firma, prodávající šminky pro panské metresy, má na rekordní příjmy nárok i její vedení. ČEZ je však jádrem přirozeného monopolu. Na proudu za cenu, která ho nepoloží, závisí každý bez výjimky. Od energeticky náročných provozů až po statisíce vdov a samoživitelek, jimž nebylo do smíchu už dřív. Na takový monopol platí jiná kritéria než na butiky pro fifleny. ČEZ uštědřil cenový šok celé zemi. Postrádá jediný legitimní důvod. Svou zemi žene do pasti podnik, jehož většinovým majitelem je stát. Drtivá většina jeho kapacit byla kolektivní investicí – práce, úspor a odložené spotřeby nás všech. Drancovat lidi, podniky i veřejný sektor je to poslední, co smí. Platí-li za to i faraonské bonusy, je to kolosální nehoráznost. Skandální selhání těch, kdo reprezentují většinového majitele. Čím si je vysvětlit? Jen výši daňového inkasa státu, rostoucí úměrně cenám elektřiny? Klidně i k děsivé škodě většiny domácností a české ekonomiky? Či snad i něčím choulostivějším?

Stále víc dochází ke zpochybňování obchodování české elektřiny přes německou energetickou burzu v Lipsku. Podle experta na energetiku Pavla Janečka je vyvázání se z lipské burzy jednou z nejjednodušších věcí. Jak řekl, Českou republiku nic nenutí k tomu, aby elektrickou energii přes lipskou burzu prodávala. Proč tedy vláda nezasáhne? V čem je problém?

Že nejsme Česko, ale ČEZko, perlí šprýmaři už roky. Ta slovní hříčka míří i do zákulisí voleb a složení vládních koalic. Bude i klíčem k tajemství, z něhož jde hlava kolem. Do kolen nevolníka burzy, která si z Lipska zřídila pražskou filiálku, nás totiž skutečně netlačí ani bruselské fermany. O to víc nutně dotírají jiné otázky. Kdo nám ten chomout nasadil? Jakým právem tak naložil s podnikem, který je většinově národním majetkem? Kolik činí prodejní cena elektřiny, účtovaná do Lipska? Skutečně méně než korunu za kWh? Kdo inkasuje rozdíl mezi ní – a tarify pro český trh, které jsou několikanásobně vyšší? Kdo vymyslel lejstro, které té mamutí rentě dává zelenou? Kdo je podepsal a kde k tomu vzal mandát? Proč to není věcí veřejnou už dávno? Jakým právem se to tutlá i teď? Kdo za to dílo zkázy ponese odpovědnost? Proč o tak mamutí hrozbě národní bezpečnosti mlčí i tajné služby? Uložit jim to někdo doma? Nebo i od „strategických spojenců“?

Ministr Síkela nedávno uvedl, že by vláda měla zavést slevu na elektřinu až dvvacet procent. Vzhledem k tomu, jak ceny rostou, je to znatelná pomoc?

Tady si s gustem dopřeji i jednu jízlivost. Módní mytologie hlásá, že tím, kdo umí hodnoty jen „přerozdělovat“, je politická levice. Zatímco jejich pilným tvůrcem jsou prý vrstvy, za něž se v politice bere pravice. Tu říkanku teď bere na solar i ministr Síkela. Česká výrobní cena elektřiny je špičkově rentabilní. I její maloobchodní tarif, zahrnující všechny režie, by tak mohl končit zhruba kolem 3 Kč za KWh. Už letos to však má být třikrát až čtyřikrát tolik. A v příštích letech klidně i ještě víc. Žábou na prameni je neoprávněné obohacení, urvané ze všech řetězů. Harpagonský ráj, který si zařídilo rentiérské podsvětí. Od příslušného ministra by se čekala razie, která s tou loupeží skoncuje. Právě k té se však nemá. Umí jen almužny ze státní kasy. Lidem, zahnaným do pasti, pomohou mizivě. O to víc navýší veřejný dluh. A tedy závazek splácený z DPH a dalších daní, které stát doluje hlavně z plebejského podhradí. Zná někdo lepší způsob, jak „přerozdělit“ – následky tureckého hospodaření „elit“?

Česko už vyzbrojilo Ukrajinu za 3,5 miliardy korun a chce pokračovat. Podle ministryně Černochové je tak Česká republika jedním z největších podporovatelů Ukrajiny vojenským materiálem. Je to dobře?

Jen pro pár nicotných kariér. Jejich čas se rychle krátí. Až lidem dojde, co jim nadělili, stihne je hluboké pohrdání. Chtít Západ do války s Ruskem sám, už nám to předvedl. Vede ji do „posledního Ukrajince“. Strká před sebou i přihrbené spojence. Nechá je halekat i praštěné nesmysly. O válce s jadernou mocností. O velkém vítězství už za pár týdnů. Takové zatmění ducha Praha nepamatuje. Ani za válek trvajících roky a s miliony obětí. Dít se to v Karibiku či u afrického rovníku, obejde se to bez větších následků. My jsme docela jinou zemí. Utneme-li si přístup k ruským zdrojům a trhu, bude to bolet víc, než tuší i většina realistů.

Právě to ovšem lahodí pavoukům v pozadí. Aby nás měli v hrsti, až ukrajinský konflikt skončí. S garancí výpalného úplně ze všeho, co pustí k nám či od nás přes novou „železnou oponu“. Naší definitivní proměny v území, jež smí vyrábět jen to, za tolik a pro takový odbyt, které nám povolí cizí principál. V těsném sevření seskupení v hluboké krizi, která už bude jen čím dál masožravější. Tady se rozvoj už jenom simuluje. Tiskem ničím nekrytých bilionů. A habaďůrami finančních trhů. Dějiště skutečného rozvoje leží východním směrem. Tam mu nechybějí ani přírodní zdroje. Čína už vede i globální žebříček inovací. V zemích „eurasijské“ zóny se těšíme prestiži důstojného partnera, a ne „gastarbeitera“ na vlastním území. Smíme se šancí, které to nabízí, vzdát kvůli pár jepičím kariérám? Proklely by nás i příští generace.

Když odbočíme, velkou diskusi vyvolal návrh zákona na manželství i pro osoby stejného pohlaví. Co na to říkáte a co říci na reakci prezidenta, který uvedl, že pokud by se mu tento zákon dostal na stůl, vetoval by ho?

Můj vztah k jiným sexuálním orientacím je vrchovatě liberální. I jejich práva a svobody však končí tam, kde by omezily jiná práva a svobody. Zvlášť práva a svobody lidí v první a nejzranitelnější ze všech životních fází. Manželství přece není jen o tom, že se dva sestěhují, je jim spolu dobře a tvoří i ekonomický tandem. Vrcholný smysl mu dává teprve rodina, tedy matka, otec a jejich děti. Homosexuální partnerství ji založit neumí. Leckdo se domáhá, aby mohla děti adoptovat. Osobně tento názor nesdílím. Vyrůstat mezi dvěma ženami, natož pak muži, není totéž jako dětství u mámy a táty. Zvlášť ve věku, kdy dítě začíná objevovat, o čem je sex.

Na vše ostatní musejí mít homosexuální páry stejný nárok jako heterosexuální dvojice. Včetně vzájemných finančních a majetkových záruk, jejichž váhu dnešní doba násobí. To je však plně proveditelné na půdorysu registrovaného partnerství. Hledat v tom diskriminaci je absurdní. „Na divoko“ spolu dnes přece žijí i statisíce dvojic, vychovávajících vlastní děti.

Už minule jsme se bavili o tom, zda by měly být zvýšené koncesionářské poplatky. Vedení ČT nyní přišlo s tím, že bez toho bude muset udělat škrty, mluví například o propouštění nebo o vypnutí ČT3 a podobně. Co na to říkáte, a pokud by se v ČT mělo „škrtat“, tak kde podle vás?

Koncesionářské poplatky se skutečně nezvyšovaly už roky. Náklady televizní produkce mezitím vzrostly. Financují i tematické a žánrové segmenty, jež plní vesměs neutrální, ba i pozitivní roli. Právě ty, soudě podle výročních zpráv ČT, konzumují výraznou většinu jejího rozpočtu. Ta samá ČT však irituje miliony lidí svým politickým zpravodajstvím a publicistikou. Dotovat vysílání, které je uráží, se jim zajídá čím dál víc.

Napadá mne i řešení, vyhovující oběma nárokům. Koncesionářské poplatky by zachovalo. Jen ale pro produkci, jež není v rozporu se závazkem veřejné služby. Pro pořady, v nichž si dopřává hodokvas mccarthismu, by si ČT musela pořídit jiné zdroje. Logicky jen panensky transparentní a řádně zdaněné. A samozřejmě i nezpochybnitelně tuzemské. Aby se principálem televize, pasované na veřejnoprávní, nemohl stát žádný Soros, natož pak přímo cizí vláda, ambasáda, řídící oficíři či jiná chapadla. Politický segment ČT by si tak musela platit sorta, které ty agitky lahodí. Něčím na způsob příspěvků církvi, jíž upsala duši. V zemi neprotkané zlodějskými penězovody by to byl zajímavý test. Právě takovou zemí však nejsme. A tak svůj námět beru zpátky dřív, než se zvrhne v opak toho, co měl úmyslu.

David Hora / Parlamentní listy