Zatímco miliony zaměstnanců, rodin a seniorů v posledních letech doplácejí na drahé energie, inflaci a rostoucí životní náklady, bankovní sektor inkasuje rekordní zisky.
Přestože zahraniční matky českých bank vydělávají více než sto miliard korun ročně, vláda Andreje Babiše dosud nenašla odvahu výrazněji zdanit jejich zisky a dál hledá peníze zejména v kapsách pracujících lidí, důchodců a rodin s dětmi. Komunisté tento postup důrazně odmítají.
KSČM proto požaduje zavedení sektorové daně pro banky a další ekonomické monopoly. Je načase, aby se na financování státu podíleli také ti, kteří z fungování české ekonomiky získávají největší prospěch. Není normální, aby zdravotní sestry, učitelé, řidiči autobusu nebo dělníci ve výrobě odváděli státu relativně větší část svých příjmů než finanční instituce, které každoročně vykazují miliardové zisky.
Současný daňový systém zvýhodňuje kapitál na úkor práce. Stát vybírá stále více peněz prostřednictvím DPH a dalších nepřímých daní, které dopadají na každého bez rozdílu. Zisky bank, obchodních řetězců a nadnárodních korporací však zůstávají zdaněny výrazně mírněji. Výsledkem je situace, kdy účet za fungování státu platí především zaměstnanci a běžné domácnosti.
KSČM odmítá politiku, podle níž se mají veřejné finance zachraňovat škrty ve školství, zdravotnictví, sociálních službách nebo důchodech. Odmítá také představu, že jediným řešením je zvyšování daní lidem, kteří žijí ze své práce. Česká republika není chudá země. Problém je v tom, že vytvořené bohatství je rozdělováno stále nespravedlivěji.
Výnos bankovní daně by podle propočtů mohl přinést nejméně 15 miliard korun ročně. To jsou prostředky, které mohou být využity na dostupné bydlení, důstojné důchody, moderní nemocnice, kvalitní školy nebo podporu rodin. Každá miliarda získaná od sektorů s mimořádnými zisky je miliardou, kterou není nutné vybrat od zaměstnanců nebo ušetřit na veřejných službách.
Bohatství této země nevytvářejí bankovní převody, dividendy ani finanční spekulace. Vytvářejí ho především lidé svou každodenní prací. Proto chceme přesunout část daňové zátěže od práce ke kapitálu, od zaměstnanců k monopolům a od běžných domácností k těm, kteří z české ekonomiky získávají největší zisky.
Je čas, aby účet začali platit i ti nejbohatší!
