Josef Pavlík, kandidát do Senátu za KSČM v obvodu č. 52 – Jihlava, se v politice pohybuje již přes deset let. V minulém volebním období byl zastupitelem Kraje Vysočina, kam byl zvolen jako lídr kandidátky hnutí ANO 2011, dva roky byl náměstkem hejtmana pro oblast ekonomiky a majetku. Po aféře kvůli jeho dřívějšímu členství v KSČ a Lidových milicích, vydatně podporované a využívané k osobnímu zviditelnění senátorem Milošem Vystrčilem, se s hnutím ANO rozešel a po zbytek období pracoval aktivně v zastupitelském klubu KSČM. Je ale hlavně ekonomem a orientuje se i v justici. Mezi lety 2001-2005 pracoval jako vedoucí odboru organizace a řízení na Krajském státním zastupitelství v Hradci Králové. Od října 2005 působil šest let na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně jako ředitel sekretariátu Nejvyšší státní zástupkyně. V mládí byl aktivním hokejistou, sportu fandí dodnes a má ho jako jednu z priorit. V Senátu by kladl důraz na národní patriotismus, který více myslí na zlepšení životní úrovně našich lidí a méně spoléhá na EU.

Co pro vás jako člověka politicky činného Senát znamená a jak vidíte jeho prospěch, či neprospěch v českém zákonodárném systému?

Pokud bych se na tuto otázku podíval subjektivní optikou a hodnotil ji tím nejzákladnějším kritériem, a tím je volební účast občanů v senátních volbách, pak jej hodnotím jako marginální.

Zcela určitě se mnou budete souhlasit, že účast okolo 15 % není důstojná pro horní komoru Parlamentu ČR.

Čím to asi je, že občané nepřikládají Senátu důležitou váhu v našem politickém systému? K těm nejvýznamnějším úkolům Senátu patří být jakousi pojistkou při tvorbě nových zákonů, provádět úpravy návrhů zákonů přicházejících z dolní komory Parlamentu ČR, odsouhlasovat návrhy na jmenování nových soudců Nejvyššího soudu ČR. Na každé politické pozici je důležité, kdo stojí v jejím čele. Pokud je to osobnost nevýrazná, necharizmatická a málo kreativní, těžko můžeme počítat s tím, že bude prestiž Senátu v očích veřejnosti stoupat.

Nyní se vrátím k základní otázce: proč kandiduji do horní komory Parlamentu ČR? Odpověď je jednoduchá. Do vrcholné politiky je třeba konečně vrátit selský rozum a pragmatismus, kterému lidé budou rozumět. Pokud mu budou rozumět, budou jej podporovat, protože budou od něj očekávat, že jim přinese nějaké zlepšení jejich ekonomické situace. Drtivé většině občanů přijde nedůstojné, pokud Senát řeší v době krátkodobé nemoci prezidenta ČR, zda je schopen vykonávat prezidentský úřad. Takovéto vedení této instituce určitě nepřispěje ke zvýšení její politické prestiže a je s určitým časovým odstupem hodnoceno jako možná sabotáž prezidentského úřadu. Věc nyní řeší Vrchní státní zastupitelství v Praze.

Letošními hlavními palčivými body pro všechny obyvatele České republiky budou hlavně otázky ekonomické. Zdražování energií, pohonných hmot, inflace. Který problém je podle vás nejzásadnější?

Hlavními palčivými problémy občanů ČR budou bezesporu otázky kolem řešení energetické a finanční chudoby, jedné z nejvyšších inflací v EU a mimořádně drahých potravin. O kolik asi stoupnou mladým rodinám hypotéky na nová bydlení? Kde na to všechno brát, když jste běžným občanem, který má průměrný plat okolo 30 tisíc Kč měsíčně. A to nemluvím o matkách samoživitelkách a důchodcích, kteří žijí samostatně. Jedno české přísloví praví: »Sytý hladovému nevěří.« Současná vláda by si měla vyzkoušet, jak se dá žít, či spíše živořit za těchto podmínek. Možná by začala více dělat pro tyto zvlášť ohrožené skupiny občanů.

České předsednictví v rámci EU je sice významná událost, ale čeští občané čekají právem od své vlády adekvátní reakce na výše popsané problémy. Zatím se ničeho podstatného nedočkali, a pokud se tak nestane, hrozí, že budou silné sociální nepokoje. Kupní síla českých domácností je kvůli přemrštěným cenám velmi malá a někteří občané si možná dost dobře neuvědomují, že to nejhorší máme teprve před sebou. Čtvrté čtvrtletí roku 2022 a první čtvrtletí roku 2023 budou podstatně složitější než současná situace.

V čem vidíte podstatu těchto problémů a jaké by mohlo být řešení?

Těch důvodů je hned několik. Samozřejmě je to covidová pandemie a válka na Ukrajině. Ale já tu podstatu problémů vidím v dřívějším období vedení našeho státu. Vše začalo před více než 20 lety, kdy si Českou republiku pomalu rozebíraly klientelisticky a korupčně laděné skupiny, které často pod politickou ochranou významně participovaly na všech občanech ČR. Uvedl bych několik případů:

Tím nejmarkantnějším je placení nesmyslně vysoké solární daně tzv. solárním baronům za elektrickou energii. Solární daň bych přirovnal k placení desátků ve středověku. Jedná se, vážení občané, o částku cca 650 mld. korun. Pro představu, jedna nová krajská nemocnice stojí okolo 7-8 mld. korun. Tito novodobí solární baroni nevídaným způsobem a pod ochranou špatně vypracovaných zákonů bohatnou. Cožpak nikoho nezajímá, u koho tyto obrovské sumy končí? Jestli nekončí někde v neprůhledných daňových rájích? A kolik politiků bylo do tohoto tunelu, ať přímo či nepřímo, přes své blízké či lobbistické skupiny zapojeno? Velice smutné konstatování.

Proč rafinérie a ropu ovládají Poláci, plyn Maďaři a vodu Francouzi? Nemáme prostě nic, čím bychom se mohli bránit proti současné situaci. Které strany nás vehnaly do této propasti? Nejsou to náhodou ty, které současnou situaci svádějí na jiné? V České republice je takový politický kolorit: vše špatné svádět na předešlé vládnoucí strany. V zásadě se nikdy nic nikomu nestane, někdo záhadně zbohatne, ale český občan je zase o něco chudší a nestačí jenom zírat. Objevují se noví a noví miliardáři a lidé se propadají do hlubin chudoby. Určitě nemám nic proti poctivým miliardářům, ale když se objeví nějaké záhadné metody zbohatnutí, policie a česká justice buď nereagují vůbec, nebo jsou naprosto impotentní. Proč si ČR nebere vzor v USA, kde daňové podvody jsou jedním z nejzávažnějších trestných činů a kde daňový poplatník musí sám prokázat, jakým způsobem majetek nabyl?

Proč ČR neuplatňuje většinový volební systém, jako je tomu v USA? Odpadly by debaty, která strana je za co vinna. Prostě ti, kteří by vládli, nesli by svoji kůži na politickou scénu a nemohli by se za nic schovávat.

Politickou scénou také zmítá nejeden skandál. Ten nejpalčivější má nyní název »kauza Dozimetr«. Sledujete ji, co na ni říkáte, jak hluboko asi sahá a jak kauza dopadne?

To, co jsem popsal v dřívějších odpovědích, přesně reprezentuje kauza Dozimetr. Je naprosto neslýchané, jak se k této kauze vyjadřují vrcholní představitelé hnutí STAN. V každé vyspělé parlamentní demokracii by muselo hnutí STAN odstoupit. Ale světe, div se. Ústy pana ministra Rakušana se jedná při řešení tohoto skandálu o jakousi změnu politické kultury a on nevidí důvod, proč by měli pánové opustit svá politická koryta. Jak to vypadá, všechno jim snad projde. Ale zde se nejedná jenom o trestní odpovědnost, ale samozřejmě i odpovědnost politickou. Pokud jsme parlamentní demokracií, mělo by hnutí STAN vyvodit politickou odpovědnost a okamžitě odstoupit. Těch skandálů provázejících toto hnutí bylo již několik.

Kandidujete za Jihlavu, pocházíte z Havlíčkova Brodu. Roky jste byl zastupitelem a také náměstkem hejtmana Kraje Vysočina. Co konkrétně nejvíce trápí Jihlavu, vaše rodné město, či celý kraj? Na co byste se konkrétně chtěl zaměřit?

V nedávné době občané tohoto regionu určitě řešili problémy v zemědělství, silné napadení lesů kůrovcem, špatný stav silnic a nedostupné bydlení, které se s každou vládou stává paradoxně ještě nedostupnějším. V nadpisu tohoto článku jsem použil přirovnání, že jsem ekonom se srdcem sportovce. Abych to vysvětlil. Pokud bych byl zvolen do Senátu ČR, rád bych se jako bývalý aktivní sportovec věnoval řešení nemalých ekonomických problémů sportu na všech úrovních.

Co však v současném období bude řešit možná až 40 % občanů těchto lokalit? Bude to doslova boj o přežití. Nebudou mít prostě myšlenky na řešení problémů s širším dosahem.

Budou vás moci před volbami voliči někde potkat, plánujete besedy či setkání?

Před volbami plánuji, že přijedu postupně mezi všechny občany, kteří bydlí ve městech a obcích spadajících do senátního obvodu č. 52, za který kandiduji. Na tato setkání a besedy se těším a jsem připraven odpovědět jim na všechny jejich dotazy, aby si mohli udělat konkrétní obrázek o tom, koho budou volit.

Jako ekonom se srdcem sportovce sportujete stále aktivně? Jakému sportu a na jaké úrovni jste se věnoval?

Aktivně jsem sportoval do svých 30 let. Hrál jsem v Havlíčkově Brodě lední hokej, druhou nejvyšší republikovou soutěž. Na základní vojenské službě jsem hrál rovněž dva roky lední hokej v Dukle Litoměřice. Nyní vzhledem k pokročilejšímu věku sleduji lední hokej a i řadu ostatních sportů pouze jako zapálený fanoušek.

Je sport v České republice dostatečně podporován? Co by se mělo změnit pro jeho zkvalitnění?

Sport je v ČR jednoznačně podporován velice málo a řada sportovních odvětví bojuje doslova o přežití. Srovnám-li současnou situaci ve sportu s obdobím, kdy já jsem aktivně sportoval, nedá se to vůbec srovnat. Tehdy nám hokejový klub hradil úplně všechny výdaje, které byly s aktivní závodní kariérou spojeny. Rodiče nemuseli z tohoto důvodu vynakládat vůbec žádné prostředky. Stejná situace byla i v jiných sportovních oddílech napříč republikou.

Co je však důvodem současného nepříznivého stavu ve všech sportovních oddílech? Jsou to především dvě skutečnosti. První byla covidová a postcovidová pandemie a druhou je strmý nárůst ceny energií, plynu a pohonných hmot. Řada sportů, které jsou energeticky náročné na spotřebu těchto drahých zdrojů, potřebují ke svému provozu mnohdy až násobky finančních zdrojů. Současná vláda vynakládá strašně málo financí do sportu, a pokud nezmění svoji politiku, řada sportovních oddílů zanikne, což bude nenapravitelná škoda. Většina současné dětské populace tráví a bude trávit volný čas pouze u počítačů, mobilů a televize. Děti a mládež budou ještě více obézní a budou trpět řadou nemocí spojených s tímto nezdravým způsobem života. Každý sport, a o to více vrcholový, potřebuje ke svému vývoji kontinuitu. Jakmile bude narušena, bude trvat roky, než se vrátí do postupného vývojového stavu.

Helena KOČOVÁ

FOTO – Roman BLAŠKO