Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA se zastupitelem Plzeňského kraje a kandidátem do Senátu Jiřím Valentou

Vaše jméno je levicovému čtenáři známo, neboť jste byl komunistickým poslancem, jste krajským zastupitelem a nyní se ucházíte o vstup do Senátu za váš region (Plzeň-město). To vás stále politika baví? Co vás nutí ji stále pokoušet?

Politika, možná přesněji řečeno aplikovaná politologie, mě baví, snad až imponuje, se stále vysokou intenzitou již od dětských let, kdy jsem se účastnil různých vědomostních soutěží, a neskromně podotýkám, že většinou úspěšně. Do roku 2004, kdy jsem v oboru Obecná politologie získal na Univerzitě Karlově doktorský titul, jsem se však pohyboval pouze na čistě akademicko-teoretickém půdorysu. Od tohoto roku, ve kterém jsem také mj. vstoupil do KSČM, započalo období mé politické realizace v praxi a já začal působit v Zastupitelstvu města Plzně, později v Zastupitelstvu Plzeňského kraje a posledních osm let, konkrétně do října loňského roku, i v Poslanecké sněmovně. Zde jsem se stal předsedou podvýboru pro ICT průmysl a eGovernment, místopředsedou výboru pro evropské záležitosti, ale například také členem Stálé české delegace v Parlamentním shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku.

Za tyto zkušenosti jsem nesmírně vděčný a zcela jistě je budu využívat i v dalším svém politickém působení, ať již při výkonu rozličných funkcí v rámci KSČM, nebo v případě opětovného zvolení do funkcí zastupitelských přirozeně i tam. Podotýkám však, že ani při volebním neúspěchu nikterak politicky nezatrpknu, což se některým politikům bohužel občas stává.

Netrpíte v současném období pocitem marnosti, když vidíte, jakou triumfální cestu nastoupili pravicoví politici, kteří jako buldozer válcují ty komory a sbory, kde zasedají, a nehledí na opoziční názory?

Samozřejmě, ekonomická, ale i morální kondice naší společnosti stále více upadá, což je poměrně deprimující pro každého, kdo to myslí s Českou republikou dobře. A rozhodně to není vinou samotných občanů. V zastupitelské demokracii, jak už to tak bývá, dominují především politické garnitury a právě ty dnes selhávají. Česká pravicová scéna je se svými protagonisty často k některým sociálním skupinám občanů hluchá a velice nemilosrdná. Politické aktivity staronových nabyvatelů exekutivní moci připomínají v nejednom případě chování divochů na dobytém území a vedou nejen k drastickému nárůstu chudoby, zadlužování, nemožnosti získání vlastního bydlení aj., ale v poslední době dokonce táhnou naši zemi přímo do útrob válečného konfliktu mezi dvěma oligarchicky koncipovanými zeměmi, do války, která se nás nikterak netýká.

Politické aktivity staronových nabyvatelů exekutivní moci připomínají chování divochů na dobytém území a vedou nejen k drastickému nárůstu chudoby, zadlužování, nemožnosti získání vlastního bydlení aj., ale v poslední době dokonce táhnou naši zemi přímo do útrob válečného konfliktu

Ve Sněmovně jste se zabýval také mediální problematikou. Sledujete ještě veřejnoprávní televizi? Co říkáte nastoupené politice úspor ohlášené generálním ředitelem Dvořákem? To samo o sobě je jistě v pořádku, ale na úkor nejvíce sledované a nejméně kontroverzní stanice ČT3.

Popravdě řečeno, od počátku válečného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou sleduji zpravodajství a publicistiku ČT, v rámci jakéhosi zachování duševního zdraví, minimálně. Ani do této doby jsem nepovažoval informace linoucí se z programů ČT za zcela objektivní a vyvážené, ale to, co se vysílá nyní, je obsahově zcela nehorázné. K polopravdám, podprahové manipulaci veřejným míněním, či zavádějícím informacím, přibyla ještě ostrakizace odlišných názorů, dehonestace a agresivní útoky na občany nevyznávající kult jediné pravdy, a to dokonce i na prezidenta republiky či prezidenta bývalého. A nechybí ani již prakticky neskrývaná podpora politiky pravicového slepence v Poslanecké sněmovně. Bohužel, největší veřejnoprávní médium v zemi, s výší finančního rozpočtu krajského města, svoji roli nezvládá ve prospěch všech skupin obyvatelstva bez rozdílu, a tak si mnozí z nás bohužel musí informace vyhledávat jinde.

Nastavení úspor prostřednictvím zrušení nejméně kontroverzního kanálu ČT3 je, dle mého názoru, zjevným vydíráním občanů ze strany managementu a má vést formou zvýšení koncesionářských poplatků k razantnímu navýšení televizního rozpočtu, jehož výdajová část je ostatně dlouhodobě problematická. Osobně jsem na tento fakt ve Sněmovně opakovaně upozorňoval. Marně!

Od konce února sledujeme v úžasu nastoupenou cenzuru státu. V první vlně to znamenalo vypnutí řady informačních serverů, ovšem ty se již opět, s nějakou výjimkou, »zapnuly«. Vláda však avizuje, že chystá zákon proti dezinformacím. Na jak tenkou půdu se tím dostáváme?

Dnes už je téměř jisté, že informační cenzura formou vypínání obsahově nekonformních webů a serverů nemá reálný právní poklad, a proto se tato blokáda odlišných názorů již pozvolna rozvolňuje. Chystaný zákon by ale mohl cenzurní opatření již napevno zakotvit v českém právním systému, a proto je nutno být v tomto ohledu stále ve střehu. Vždyť i v současnosti jsou zákonné možnosti orgánů činných v trestním řízení, například v souvislosti s pomluvami, šířením nenávisti či dalšími sociálními patologiemi, více než dostatečné, a proto není třeba dále lidem »utahovat šrouby«. A jestli ano, přestaňme si říkat demokratická společnost.

Pro boj s údajnými dezinformacemi vláda zafinancovala webové stránky Branmecesko.cz, na nichž visely nefalšované výzvy k udávání přátel a sousedů, kteří by tvrdili o Rusku či válce na Ukrajině něco, co není v souladu se státní propagandou. Web už není aktivní. Chytila se vláda za nos, že takhle tupě se pracovat nedá?

Výzvy k udávání spoluobčanů jsem zaznamenal již během covidové pandemie a situace se od té doby příliš nezlepšila, ba právě naopak! Uměle vyvolávaná a přiživovaná antiruská hysterie, při českém pokusu o výkon funkce proamerických »užitečných idiotů«, zcela přirozeně nenechala mnohé přemýšlející občany v klidu. A těch osob bylo tolik, že příslušné státní orgány prakticky nestíhaly pracovat k plné spokojenosti politických představitelů pravice. A návody k udavačství, ne nepodobné jako za heydrichiády, jim měly tuto »záslužnou« práci nejspíše prvoplánově ulehčit! Dnes vláda již asi konečně zjišťuje, že by to mohl být skutečně krok velice špatným směrem.

Ukrajinský prezident Zelenskyj promlouval ve středu 15. června prostřednictvím videomostu k českým zákonodárcům. Předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová řekla, že se Rusko dopouští na Ukrajině státního terorismu, Zelenského označila za hrdinu. Konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem je podle ní »bojem mezi svobodou a zvůlí, mezi civilizací a barbarstvím a mezi pravdou a lží«. Sledoval jste Zelenského projev?

Subjektivní pocity paní Pekarové Adamové ponechám bez komentáře, ona mnohá její »moudra« ostatně ani slušně komentovat nelze. Zelenského projev jsem samozřejmě slyšel, dění ve Sněmovně sleduji stále velice detailně a většinou i v přímém přenosu. Nemyslím si, že by Zelenskyj hájil »do roztrhání těla« lid Ukrajiny, spíše si domnívám, že mu jde především o udržení vlastní moci a vlivu oligarchické kliky, která v zemi vládne a kterou on reprezentuje. Dokonce i ředitel české pobočky lidskoprávní organizace Transparency International tvrdí, že Zelenskému, a to čistě v případě občanské podpory, přišla válka na Ukrajině v podstatě vhod. Zapomnělo se prý také na jeho prohřešky, které sice mohou znovu vyplavat, ovšem později již s nižší intenzitou, a jeho podpora se ze 40 % zvýšila k začátku konfliktu až na 95 %.

Mnohé projevy a vyjádření ukrajinské hlavy státu, které často necitlivě a až skoro urážlivě útočí na západní země a jejich představitele, např. kvůli údajně nedostatečné pomoci, považuji za pokrytecké blafy s umně využívaným vyděračským potenciálem. Nad v projevu použitými slogany »Havlovy provenience« o pravdě a lásce, které musí zvítězit nad lží a nenávistí, se musím již jen útrpně pousmát. Prezident Zelenskyj až podezřele rychle zapomněl, v jakém stavu byla Ukrajina před vypuknutím války, když například míra potírání korupce byla taková, že zaujímala v žebříčku států až 124. místo na světě, a tehdy mu ony »lež a nenávist« zase tolik nevadily. A možná také neví, že ani zde pravda a láska doposud nezvítězily a za dominance pravice rozhodně také nezvítězí.

Lze dosáhnout míru dalším dovážením zbraní a munice do válečné vřavy? Jak vy hodnotíte vývoj této války a kde vidíte její konec?

Je velice těžké říct, kdy válka, jak otevřený konflikt nazývá Zelenskyj, nebo vojenská operace, jak to pojmenovává pro změnu Putin, skončí. Osobně se domnívám, že již dlouhého trvání mít nebude, a to je dobře. Boje nejspíše ustanou po získání úplné ruské kontroly nad oblastmi Doněcka a Luhanska, kde již několik let probíhá občanská válka, kterou vede oficiální ukrajinská armáda proti místním obyvatelům.

Jako senátor byste rozhodoval také o zahraniční politice ČR. Co vám říká rozšiřování vojenských základen cizích států na našem území? Ministryně obrany J. Černochová chystá obrannou smlouvu s USA, zvyšují se masivně výdaje na zbrojení.

Přítomnost jakýchkoliv vojenských či logistických složek cizích armád na území ČR zásadně odmítám! A proradným aktivitám ministryně Černochové nechci raději ani více rozumět, neboť vše, co ona dělá, jako by »přilévalo oleje do ohně« vzniku vojenského střetu mezi světovými jadernými mocnostmi, který by zřejmě byl pro další existenci života na planetě již fatálním. Posilovat výdaje českého rozpočtu na zbrojení někam až přes hranici 2 % HDP ročně je zcela nesmyslné, protože konvenčními zbraněmi, které by se potom kupovaly, se v možné třetí světové válce již rozhodně bojovat nebude a zbraně jaderné nám nikdo z jejich majitelů nesvěří. Jedná se tak o další submisivní (podřízený) krok po linii uspokojování zájmů nadnárodních zbrojních firem, zejména při zvyšování odbytu jejich nadprodukce, a to na přímý úkor dalšího snižování již tak klesající životní úrovně našich občanů.

Co radíte svým voličům – jak vybřednout ze současné drahoty? Bankéři radí více pracovat, mít více úvazků. Tak to bychom mohli pracovat třeba 24 hodin denně, že…

Základní rada pro spoluobčany není úplně složitá. Počínaje zářijovými komunálními a senátními volbami začít skutečně a poctivě přemýšlet o budoucnosti naší země. Z takové úvahy potom každému musí jasně vyplynout, koho volit a čí volební lístky ve svůj prospěch raději zahodit. Chybu výběru člověk udělat samozřejmě může, ale když stále stejné chyby otrocky opakuje, lze mu jen potom obtížně pomoci. A volba stran vládnoucí pětikoalice byla jednou z těch významných chyb, pro kvalitu a úroveň života našich občanů zcela podstatných! Stát už musí konečně přestat preferovat zájmy vybraných elit a začít se konečně spravedlivě a efektivně starat o všechny, bez rozdílu jejich ekonomického statusu. Nelítostný kapitalistický systém je nutno zcela radikálně polidštit a v lepším případě jej začít urychleně modifikovat efektivními socialistickými opatřeními, která budou sloužit všem.

Monika HOŘENÍ

FOTO – Roman BLAŠKO