V pondělním pořadu Sama doma kromě části, v níž vystoupil, jak to pravidelně bývá, nějaký lékař, nám nabídli rozhovor se dvěma odborníky na boj s dezinformacemi. Dozvěděli jsme se, co vlastně nemáme sledovat, jak se zamýšlet nad »hoax« zprávami. Ti dva se snažili být objektivní. Všechna čest. Mluvili »akademicky«. Šlo však o téma. O nikoli první pořad podobného typu. Jen se divím, že zatím toto školení ještě neproniklo do starých písničkových pořadů ve stylu popřevratového promítání Mrazíka, jež nám tehdy okomentoval například herec Dejdar. Uplynul nějaký čas a o vysílání Mrazíka v původní formě se přetahují všechny televizní stanice. Snad jen ta nejveřejnoprávnější Česká televize, ta, která má monopol na »informace«, se mu vyhýbá.

Co jsou to podle oficiálního chápání vlastně dezinformace? Všechno, co vyjadřuje jiný názor, než je hlásáno oficiálně. Když třeba v televizi řeknou, že na tichomořském ostrově XY došlo k převratu, který zosnovali komunisté a jiné podobné síly, což mělo podnítit obecnou tichooceánskou vzpouru za změnu politického systému, ale vy se ze zprávy zaslané přímo ze zmíněného ostrova dozvíte, že je tam klid, jen se tam poprali demonstranti s policií kvůli nadměrnému požití alkoholu, je to – tedy ta zpráva z onoho ostrova – dezinformace. Pravdou je přece to, co nám bylo sděleno zcela oficiálně. Ostatní je hoax. Prostě »pan král má nové šaty«. Pan král není nahý. Stejně jako, když vám někdo pošle email, že letiště u Přerova bude nabídnuto letectvu Spojených států, ale přitom šlo o letiště v Mošnově. Ta první informace je dezinformací sloužící ke znepokojení přerovské veřejnosti.

Aby takové dezinformace nevznikaly, je třeba zakročit. Protože nelze jednoduše zrušit internet, je třeba denně prostřednictví ČT a mainstreamových médií dodávat lidem jedině správné informace a ostatní nějak potlačit. Když se to nezdaří, pak nastoupí zákazy, ten či onen nezávislý server se jednoduše zastaví a postupně i autoři některých informací či jejich překladatelé, pokud jsou převzaty ze západních či východních svobodnějších zemí, se jistě dostanou do hledáčku »orgánů trestního řízení«.

Protože se stát odlišných názorů bojí, boj s tzv. dezinformacemi bude postupně přitvrzovat. Nepochybuji o tom. Proto i ženy v pořadu pro ně musely být proškoleny, aby rozlišily správnou informaci od dezinformace, a tu druhou, aniž by ji četly, odvrhly. Jinak by nevěděly, co je to dezinformace.

Dana LYSÁKOVÁ