Dne 10. června 1942 byly vyhlazeny Lidice. Den poté se o tomto hrůzném činu dozvěděl celý svět. Sto devadesát dva mužů bylo při této akci zastřeleno, ženy poslány do koncentračního tábora Ravensbrücku a děti na údajné »převychování«, ve skutečnosti však většina z nich skončila ve vyhlazovacím táboře v Chełmnu, kde byly zavražděny. Z oněch žen se šedesát nevrátilo, z dětí pak osmdesát osm. Se zdůvodněním tohoto krutého rozhodnutí si nacisté nedělali žádné těžkosti. Prý »pro schvalování atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a napomáhání atentátníkům«. Oba důvody byly ovšem naprosto lživé, protože ono »schvalování« nebylo v obci ani zjišťováno, natož dokázáno, a zmíněné napomáhání byla vyložená lež. Nacisté po atentátu neměli žádné stopy po atentátnících, potřebovali však zastrašit české obyvatelstvo a Lidice se zcela náhodou ocitly v pozornosti kladenského gestapa a pak už se hitlerovská mašinérie rozjela a nebylo ji možné zastavit.

Bylo zapotřebí nějakého hrůzného činu, aby národ byl postrašen natolik, že se najdou zrádci, kteří prozradí alespoň nějakou stopu. Náhodně vybrané Lidice se k tomu hodily. Obec se sto čtyřmi domy a pěti sty třemi obyvateli byla ideálně vybraným místem pro zrůdný záměr německých okupantů. Záměr navždy vymazat Lidice z povědomí a ze seznamu českých obcí se však nemohl zdařit. Ihned po válce byla obec znovuvybudována a s ní i památník připomínající hrůznost tohoto zločinu. Vrátilo se i sto čtyřicet tři žen a po usilovném pátrání i sedmnáct dětí. Nové Lidice dnes stojí navzdory záměru nacistů.

Čin, který hitlerovci spáchali, nezastrašil český národ, i když také další represe byly nesmírné. Lidice se nejen pro něj, ale vlastně pro celý svět, staly zosobněním boje proti okupantům a fašismu. Nikdy na ně nelze zapomenout. Bohužel svět se nepoučil, po vyhlazení Lidic se něco podobného opakovalo v palestinské obci Dajr Jásin, ve Vietnamu v My Lai a na řadě dalších míst. I proto jsou Lidice stále výrazným varováním.

Milan KRAJČA