V minulém týdnu se v Portugalském Aveiru uskutečnila Letní univerzita Evropské levice.

O tom, že situace v energetice je levicí dlouhodobě sledována svědčí i projekt organizace Transform! Europe. Ta se již třetím rokem zabývá otázkou, jak by mohla vypadat levicová odpověď na otázku, jak zajistit budoucnost pro  obyvatele uhelných regionů v České republice, Polsku a východním Německu.

Za hlavní témata rozdělená mezi jednotlivé panely patřily zejména:

  • Válka, militarismus a postoj levice
  • Ekonomický dopad globální pandemie
  • Green Deal a energetická transformace
  • Budoucnost dělnického hnutí

Obecně je přijímán fakt, že zásoby uhlí budou samozřejmě jednou vytěženy. A je potřeba se na tento stav v daných regionech jednotlivých zemí připravit. Je zde otázka náhrady těchto energetických surovin. Je snaha tato fosilní paliva nahradit s ohledem na požadované snižování emisí CO2. K tomu se EU zavázalo ve svých dokumentech.

Těžební průmysl poskytuje zaměstnancům dobře placená pracovní místa. Uhlí je surovina využívaná dále v hutnictví, ocelárenství, chemickém průmyslu a ve výrobě elektrické energie a v neposlední řadě i tepla.

V současnosti se dostává uhlí na pořad dne i s ohledem na situaci v dodávkách energetických surovin (ropa, zemní plyn) z území Ruské federace. K nárůstu cen energii však docházelo ještě před kritickou situací na Ukrajině. Na obyvatele Evropy se tak valí vlna ekonomické destrukce v podobě zvyšování cen a nebývale vysoké inflace. Tomu je potřeba zabránit dostatečnou kontrolou veřejných výdajů.

K otázce těžby surovin ještě přibyla při panelové debatě  otázka těžby lithia v Portugalsku. V Portugalsku nemá těžba surovin tak významné postavení. A proto byl zájem u tuto problematiku ze strany nejen portugalských účastníků veliký.

Z tohoto zadání vycházely i tři studie, které popisovaly situaci v těžbě uhlí v jednotlivých státech.

Koordinátor pracovní skupiny za  Transform! Europe Roland Kulke představil jednotlivé zpracovatele. Německou studii zpracoval Mathias Fröck, polskou Czesław Kulesza a českou část zpracovali Ivan Strachoň a Dagmar Švendová.

Každý z těchto tří  sledovaných států se nachází v různých stádiích ukončování těžby uhlí. Vliv na tento proces tak má zejména politické rozhodování na úrovni vedení státu. Významnou roli pak má vlastnictví těžebních subjektů. Zda se u těžebních společností jedná o vlastnictví státu  nebo soukromého subjektu. Důležitý je i postoj vedení daných regionů, tripartity a občanské společnosti, na kterou tento útlum samozřejmě také dopadá. Ke zpracování se přistupovalo i s ohledem na Evropské a mezinárodní závazky v oblasti snižování emisí CO2.

Proč je výzkum důležitý?

Cílem bylo vytvořit informační základ pro jednotlivé účastníky, kteří se na této transformaci podílejí. Předejít rizikům a kritickým situacím, které v takto náročném procesu jistě dochází. Mezinárodním přesahem této případové studie je identifikace procesů, ke kterým v jednotlivých státech dochází. K dopadům, které na začátku není možné přesně určit. Jakou formu spolupráce by měli dodržovat státní orgány a orgány samosprávy na všech úrovních v daných regionech, podnikatelské subjekty, akademická obec, odbory, státní instituce (typy Báňského úřadu nebo např. povodí jednotlivých řek), nevládní organizace i samotná veřejnost.

Odlišné jsou i možnosti, jak v daných státech chybějící zdroj nahradit. Ani zde není možné určit jeden vzorový postup. V otázce obnovitelných zdrojů energie jsou zcela neporovnatelné možnosti Německa, kde je odhadováno, že do roku 2030 takto pokryje 80 % svých energetických potřeb. A zcela jiná je situace v České republice, kde se obnovitelné zdroje dají využít max. na cca 25 % současných požadavků. Z tohoto pohledu jsou pro ČR a Polsko důležité kroky na podporu rozvoje jaderné energetiky a technologie na výrobu, transport, skladování a využití vodíku a souvisejících technologii.

Ve všech státech je restrukturalizace dlouholetá záležitost. Provází jí nejistota spojená s nezaměstnaností a snížení podílu průmyslu na ekonomickém fungování země.  Důležité je tak  zachovat sociální rovnováhu v daných regionech. Zejména  podmínky pro pracovníky, kteří musí změnit své dosavadní náročné zaměstnání. Dát jim takové podmínky, které budou umožňovat nalezení odpovídajícího uplatnění.

Ze studii pak vyplynul závěr, že pro další postup transformace regionů spojených s těžbou uhlí je důležité nastavit transparentně  procesy ve kterých dochází k rozdělování finančních prostředků. Aby bylo zřejmé, zda se jedná o prostředky poskytnuté pro transformaci regionu a jeho rozvoj v budoucích etapách a nejedná jen o řešení dlouhodobě odkládaných infrastrukturních záležitostí. Na všech rozhodovacích procesech je pak důležité zapojení  i místních obyvatel.

S tím  je spojena i otázka příjemců finačních prostředků. Ať se již jedná o národní zdroje nebo o fondy EU. Důraz je třeba klást  i na využití areálů šachet, ve kterých těžba probíhala. Důležitá je i otázka rekultivace a revitalizace krajiny po těžbě.

Otázkou zůstává i hodnota zásob uhlí, které již nebude v budoucnu možno použít.

Jen pro ilustraci můžeme uvézt příklad, kdy na základě aktivity jedné ze stran současné pětikoaliční vlády, došlo k rozhodnutí zasypat nikdy netěžený důl ve Frenštátu pod Radhoštěm. Zásoby černého uhlí  v něm jsou v objemu 1,5 miliardy tun.  Při současné ceně uhlí na burze v Rotterdamu, je cena jedné tuny okolo 389 USD/tuna. Při kurzu dolaru je cena jedné tuny přibližně 9500 Kč. Což tvoří hodnotu zásob na úrovni přes 14 bilionů korun. Pro ilustraci, státní rozpočet České republiky pro letošní  rok je na úrovni necelých dvou bilionů.

A tyto zásoby budou nenávratně ztraceny za 11 měsíců, kdy je plán tento důl zasypat 200 tisíci tunami hlušiny.  

Asi jsme tak bohatá země, která může svým nerostným bohatstvím takto plýtvat.